Česká energetika se má v příštích desetiletích opírat hlavně o jádro, plyn a obnovitelné zdroje. Přechod ale naráží na pravidla Evropské unie, která stanovují přísné podmínky pro nové plynové i jaderné projekty. Podle vlády i energetiků jsou některé z nich v praxi jen těžko splnitelné a mohou brzdit investice do nových elektráren.
Plynové elektrárny mají především nahradit končící uhlí. Evropská pravidla ale, jak uvádí Právo, říkají, že musí získat stavební povolení do roku 2030 a po roce 2035 by měly spalovat pouze biometan nebo vodík místo zemního plynu. Právě tyto podmínky považují energetici za problematické. „Plná náhrada zemního plynu vodíkem je úplný nesmysl a ten, kdo toto tvrdí, by si měl zopakovat základní násobilku fyziky nebo energetiky, je to úplný blábol,“ řekl Právu ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO).
Sporná pravidla vycházejí z evropské taxonomie, tedy z finančních zásad Evropské unie, které určují, jaké investice lze označit za udržitelné a které projekty tak mohou snadněji získat financování. Podle energetiků vytvářejí současné podmínky nejistotu pro investory. Pokud by totiž nové elektrárny měly během několika let přejít ze zemního plynu na jiné palivo, výrazně to zvyšuje jejich riziko.
„Dnes je všem expertům jasné, že klíčovým zdrojem pro příští desítky let musejí být vedle jádra obnovitelné zdroje a paroplynové elektrárny. Aktuální evropská pravidla komplikují naše plánované investice,“ řekl Právu člen představenstva innogy Blahoslav Němeček. Podle něj by jen málokterý investor riskoval projekt s nejistou návratností. V Česku se dnes většina elektřiny vyrábí právě z jádra a uhlí, které se loni podílely na produkci zhruba čtyřmi pětinami. Uhelné elektrárny ale evropské země postupně zavírají kvůli vysokým emisím oxidu uhličitého a dalším škodlivým látkám. Energetici zároveň upozorňují, že přechod na vodík nebude jednoduchý. Nejlehčí plyn se vyrábí nejčastěji tak, že se pomocí elektřiny rozkládá voda na vodík a kyslík, což je energeticky náročný proces.
Podle Svazu energetiky ČR jsou navíc stanovené termíny pro nové plynové zdroje jen těžko splnitelné. Důvodem jsou dlouhé povolovací procesy i omezená výroba potřebných technologií. „To jsou fakta, která investoři nemohou ovlivnit, stejně jako samotnou dostupnost vodíku a biometanu. Dokud se trh v těchto oblastech nerozvine, je používání zemního plynu nevyhnutelné,“ upozornil výkonný ředitel svazu Josef Kotrba. Zároveň se zrychluje odchod od uhlí. Energetická skupina Sev. En podnikatele Pavla Tykače už oznámila, že chce zavřít své uhelné elektrárny v Počeradech a Chvaleticích a ukončit provoz teplárny v Kladně od ledna 2027. „Zatímco uzavírání uhelných elektráren v Česku nabírá na rychlosti, jejich nízkoemisní náhrada v podobě nových plynových a jaderných zdrojů je stále pouze ve stadiu příprav,“ uvedl Kotrba. Vláda Andreje Babiše (ANO) proto chce o změně pravidel jednat s dalšími evropskými státy. Podle ministra Havlíčka mají podobný pohled zejména průmyslově orientované země. „Velmi dobře si rozumíme s Německem, nacházíme společnou řeč s Itálií a samozřejmě se zeměmi střední Evropy. Cíl je jasný, evropská pravidla se musí změnit,“ uvedl.
Debata se ale netýká jen plynu. Podobné výhrady má česká vláda i k podmínkám pro jadernou energetiku. Podle současných pravidel je možné získat stavební povolení pro nové jaderné bloky pouze do roku 2045. V Česku se přitom připravuje stavba dvou nových bloků v jaderné elektrárně Dukovany a do příštího roku má padnout rozhodnutí o dalších dvou blocích v Temelíně. Do budoucna se počítá také s menšími modulárními reaktory. „Jádro bylo ještě v roce 2021 považováno za dočasný zdroj. Dnes se ale říká, že jde o zdroj budoucnosti. Proto je pro nás neakceptovatelné, aby byly stanoveny pevné termíny pro stavební povolení do roku 2045,“ uvedl Havlíček.