Většina dodavatelů elektřiny už zákazníkům nabízí ceny poměrně hluboko pod vládními cenovými stropy. Spotřebitelé se radují, ale nejspíš netuší, že ne nadlouho. Brzy totiž začne cenu zvyšovat návrat poplatku za podporované zdroje energie a růst distribučních plateb.
Téměř se o tom nemluví. Zastánci obnovitelných zdrojů neustále zdůrazňují úsporu emisí a tvrdí, jak levnou elektřinu umějí OZE vyrábět. Současně ale zamlčují, že obnovitelné zdroje vyrábějí pouze tehdy, když počasí dovolí. Poptávka po elektřině je však samozřejmě i v době, kdy stojí. To vyžaduje zálohu v podobě stabilních zdrojů, tedy uhlí, jádra či plynu. Tato duální energetika pochopitelně stojí spoustu peněz. Zastánci OZE taktně zamlčují i další problém. S nárůstem obnovitelných zdrojů totiž rostou nároky na služby výkonové rovnováhy a ztráty energie v síti. To znamená další náklady, které se projeví na složenkách odběratelů.
Obnovitelné zdroje se navíc těší podpoře z veřejných peněz. Ročně jde o desítky miliard korun. Energetický regulační úřad odhaduje náklady na financování podporovaných zdrojů v příštím roce na 35,2 miliardy korun. Vláda už však tyto miliardy platit nechce. Reálně tak hrozí, že i tyto náklady či jejich část přejdou na spotřebitele. Podle analýzy Ekonomického deníku se nejpravděpodobnější zdá být varianta, že se vrátí poplatek ve stejné výši, jakou spotřebitelé platili do září roku 2021 – tedy 495 korun/MWh (599 korun včetně DPH). Ale může to dopadnout i hůře.
Vývoj regulovaných plateb v roce 2024 zatím neumí odhadnout ani Energetický regulační úřad, který je stanovuje. „Jednání o případné kompenzaci ze strany státu a její výši stále probíhají. Podle našich informací konečné rozhodnutí stále nepadlo,“ odpověděl mluvčí ERÚ Michal Kebort.
Jiří Matoušek ze společnosti Centropol odhaduje, že by platby za sítě mohly vzrůst od ledna asi o 20 procent. Podobně to vidí také další energetici oslovení Ekonomickým deníkem.