V Evropské unii zajistily obnovitelné zdroje ve druhém čtvrtletí letošního roku 54,1 procent veškeré vyrobené elektřiny. Česko však s podílem 20,9 procent obsadilo předposlední místo v celé sedmadvacítce.
Horší výsledek zaznamenalo pouze Slovensko. Jednoznačným tahounem evropského léta byla podle iDNES.cz solární energetika, vyplývá z nejnovějších dat evropského statistického úřadu Eurostat. Ve druhém čtvrtletí letošního roku pocházelo celkem 54,1 procent vyrobené elektřiny v Evropské unii z obnovitelných zdrojů. Jde o mírný pokles proti stejnému období předchozího roku, kdy tento podíl činil 54,3 procent. Výrobě dominovala solární energie s podílem 41,6 procent v rámci celkového objemu obnovitelné elektřiny v EU. Na druhém místě je s 27,7 procenty větrná energie a na třetí místě vodní, která tvořila 22,6 procent, informuje zpráva Eurostatu.
Nejvyšší podíl zelené energie dosáhlo v rámci EU ve druhém čtvrtletí Lotyšsko. V této pobaltské zemi pochází až 97,7 procent elektřiny z obnovitelných zdrojů. Česko se s Česko téměř 21 procenty (20,9 procent) umístilo na opačném konci žebříku společně se Slovenskem (19,8 procent) a třetí nejhorší Maltou (24,5 procent). „Naše zaostávání není dáno nedostatkem přírodních podmínek, ale neschopností efektivně rozvíjet technologie, které dodávají elektřinu spolehlivě v průběhu celého roku. Vítr v kombinaci s flexibilními bioplynovými stanicemi a biomasovými zdroji představuje technicky prověřenou náhradu za dosluhující uhelné bloky,“ říká Martin Sedlák, programový ředitel Svazu moderní energetiky. Jak upozorňuje, Česku hrozí, že nebudeme schopni včas nahradit uhelnou kapacitu bezemisním a cenově stabilním výkonem z domácích zdrojů.
Hlavním zdrojem elektřiny z obnovitelných zdrojů v Evropě bylo v jarních a letních měsících slunce. Solární elektrárny v rámci EU dokonce meziročně posílily. Druhým nejsilnějším pilířem byl vítr následovaný vodními elektrárnami a biomasou či bioplynem (7,7 procent). Větrná energetika, která v moderních evropských soustavách tvoří stále klíčovější zdroj, v Česku dlouhodobě stagnuje. Bariéry pro výstavbu větrných elektráren v ČR přitom neleží pouze v dlouhých povolovacích lhůtách. „Čísla Eurostatu ukazují, že samotné letní slunce k moderní a konkurenceschopné energetice nestačí. Aby byl systém stabilní po celý rok, Česko potřebuje výrazně posílit větrnou energii,“ zdůrazňuje Sedlák. Jak dodává, řada projektů dnes naráží na obavy místních obyvatel a rozšířené mýty, které investoři často nedokážou včas a srozumitelně vyvrátit.
„Pokud investor do obce nepřijde hned v zárodku projektu jako otevřený partner nabízející férové zapojení a konkrétní přínosy pro místní rozpočet, jako je například levnější elektřina nebo finanční příspěvky pro domácnosti, prostor přirozeně zaplní nedůvěra a obavy,“ upozorňuje ředitel Svazu moderní energetiky. Podle odborníků je pro budoucí stabilitu dodávek elektřinu a udržení konkurenceschopnosti českého průmyslu nutné, aby se z větrných elektráren stal důležitější zdroj a český průmysl měl dostatek bezemisní elektřiny, která dokáže přilákat i zahraniční investory a českým firmám pomůže zajistit levnější elektřinu.
Při pohledu na dlouhodobé statistiky Eurostatu v podílu obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě i výrobě elektřiny v EU jasně dominují severské země jako Švédsko, Finsko a Dánsko. Lídrem v podílu OZE na samotné výrobě elektřiny (často přes 75–80 procent), kde naprosto dominuje vodní energie z alpských řek, je Rakousko. Švédsko pravidelně pokrývá přes 60 procent své celkové spotřeby energie z OZE (v případě samotné elektřiny je to ještě výrazně více), a to díky masivní kombinaci vodních elektráren a biomasy.
Finsko stabilně dosahuje hodnot okolo 50–55 procent celkového podílu obnovitelných zdrojů, přičemž těží zejména z rozsáhlého využití biomasy a vodní energie. Dánsko je světovým průkopníkem ve větrné energii. Víc než 50 procent celkové spotřeby energie a většinu výroby elektřiny pokrývá primárně z větrných elektráren na pevnině i na moři. Dobře si vedou také Lotyšsko a Portugalsko. Obě země se dlouhodobě pohybují těsně pod nebo okolo 45 až 50 procent celkového podílu OZE a to díky velké produkci energie z vodních a větrných elektráren.
Na opačném konci žebříčku Evropské unie – tedy mezi zeměmi s nejnižším dlouhodobým podílem obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie – se dlouhodobě pohybuje Malta. Závěr žebříčku zaujímá téměř nepřetržitě. Kvůli malé rozloze a omezeným přírodním podmínkám dosahuje podíl OZE na celkové spotřebě jen okolo 13–14 procent. Jenom o málo „lépe“ si pak vede Irsko. Přestože masivně investuje do větrné energie na moři i pevnině, celkový podíl obnovitelných zdrojů na jeho spotřebě zůstává pouze kolem 13 až 15 procent. Hlavním důvodem je vysoká celková energetická náročnost Irska a jeho pokračující závislosti na fosilních palivech v dopravě a vytápění.