Do finále směřuje proces, na který tuzemská energetika roky čekala. Může totiž odstartovat masivní investiční aktivitu a rozjet léta utlumenou výstavbu nových elektráren. Nebo také vše skončí nezdarem a po brzkém konci zastaralých uhelných zdrojů nebude mít Česko k dispozici dostatek výkonu a především v zimních měsících může čelit nedostatku elektřiny.
Řeč je podle Hospodářských novin o takzvaných kapacitních platbách, které pro elektrárny představují zcela nový zdroj příjmu vedle obvyklého prodeje vyrobené elektřiny a poskytování služeb při balancování sítě. Jejich cílem je dát investorům záruku, že se nákladná investice do nové a potřebné elektrárny vrátí, což je při současném nevyzpytatelném vývoji v oboru jinak dost nejisté.
Kapacitní mechanismy tak už v několika evropských zemích existují. Česko však bylo první zemí, které se po dlouhém úsilí podařilo letos v červenci získat od Evropské komise souhlas pro jejich zavedení na základě nového rámce pro státní podporu CISAF (CleanIndustrialDealState Aid Framework). Od té doby nabral vývoj překvapivě rychlý spád. Uchazeči o podporu se už nyní mohou hlásit u provozovatele přenosové soustavy ČEPS o takzvané předběžné posouzení. To jim otevře dveře pro účast v následných kapacitních aukcích, jejichž výsledek by měl být znám už koncem října. S ostatními zájemci budou soutěžit o to, kolik korun ročně navíc budou potřebovat na každý megawatt výkonu, aby se jim investice vrátila. Platí přitom, že nejvyšší nabídka, která naplní poptávaný výkon, určí výši platby i všem ostatním úspěšným uchazečům.
Podle informací HN bude stát v rámci aukcí poptávat až 8,6 gigawattu výkonu. To by mělo být dostatek k zamezení rizika nedodávek po konci uhelných elektráren. Kolik na zajištění takového výkonu celkem padne peněz, není ještě jasné, předběžné odhady však hovořily o částce mezi 75 a 150 miliardami korun. Ty se pak po roce 2031 projeví v cenách elektřiny pro spotřebitele.
Které teplárny získaly dotaci na ekologickou proměnu za miliardy?
Zásadní aukce budou celkem tři. Dvě z nich jsou takzvaně dodatečné a jsou určeny těm investorům, kteří stihnou vybudovat nový zdroj do listopadu 2030, respektive 2031. To znamená, že jejich projekt musí být už v poměrně pokročilé fázi. Stát nicméně předpokládá, že nejvíce poptávaných kapacit mezi 75 a 90 procenty vysoutěží v hlavní aukci. Ti, kteří v ní uspějí, musí mít zajištěný odpovídající výkon od listopadu 2032. Později jsou v plánu ještě doplňkové aukce pro případ, že by se některému investorovi nepodařilo navzdory vysoutěžené podpoře projekt realizovat. Uchazeči mohou získat smlouvu na jeden rok nebo patnáct let. Podmínkou pro získání dlouhodobého kontraktu, a tedy mnohem větší jistoty, je však vyšší investiční náročnost od devíti milionů korun na jeden megawatt. To platí pro nové projekty. Stávající elektrárny budou moci získat jen jednoletou smlouvu, a to jen na tři roky po sobě. Horní hranice platby pro nové elektrárny je pak 2,8 milionu korun na megawatt ročně, pro již existující 325 tisíc korun. To už značí, koho chce stát primárně podpořit. S ohledem na evropská pravidla jsou totiž aukce otevřeny všem technologiím a starým i novým zdrojům. Teoreticky se tak o dodatečné peníze mohou ucházet všichni energetičtí hráči včetně existujících jaderných zdrojů, spaloven odpadu či baterií. Minimální hranice je výkon jeden megawatt, který je možný „zabalíkovat“ i z menších zdrojů prostřednictvím agregátora. Stát se však příliš netají tím, že cílem je podpořit především výstavbu nových moderních plynových zdrojů, jaké plánuje v Mělníku ČEZ či v Chomutově skupina UCED. Na trhu se předpokládá, že nemalou část peněz mohou urvat i jaderné elektrárny. Dukovanům se ostatně již podařilo vysoutěžit zajišťování kapacit pro sousední Polsko. „Zatím můžeme potvrdit, že se plánujeme zúčastnit předběžné kvalifikace, kde se uchazeči mají hlásit do 20. září,“ uvedl mluvčí ČEZ Ladislav Kříž. Blíže nechtěl zájem polostátní skupiny o kapacitní platby s ohledem na konkurenci komentovat.
Pro ostatní technologie však platí řada omezujících překážek a splnit je může být v některých případech nemožné. Podmínky ministerstva průmyslu tak třeba nelogicky stanovují limit ceny pro uhelné zdroje, přičemž smyslem zavedení kapacitního mechanismu je právě uhlí nahradit. Ve skutečnosti však tato fosilní komodita nemá šanci. „V praxi totiž platí emisní limit, který uhelné zdroje z účasti fakticky vylučuje: nově postavené elektrárny zapojené do kapacitních trhů nesmí překročit emise 550 g CO2/kWh, což v praxi znamená, že uhelné elektrárny se těchto trhů účastnit nemohou,“ říká advokátka Nikola Svobodová z kanceláře CliffordChance.