Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek (ČSSD) při své návštěvě Mostecka mimo jiné konstatoval, že některé české teplárny intenzivně uvažují o dovozu uhlí ze zahraničí. Tato zdánlivě nevinná informace v sobě může skrývat časovanou bombu, která vybuchne v nepříliš vzdálené budoucnosti. Na rozdíl od klasických výbušnin by za sebou nenechala spoušť v podobě zbořených domů, mrtvých a zraněných, ale tisíce nezaměstnaných tuzemských horníků a dalších pracovníků těžebních společností. Může tato zpráva souviset s tahanicemi kolem prolomení limitů těžby či bojem o podobu novely horního zákona? Nestanou se čeští horníci obětí vysoké hry, ve které jde nepochybně o miliardy korun?
Koho by případný dovoz uhlí do našich tepláren ze zahraničí poškodil, je zcela evidentní. Byly by to české těžební společnosti, pro které jsou teplárny významným odbytištěm vytěžené suroviny. Kdo by na této změně kurzu dodavatelské struktury teplárníků vydělal, to již tak jednoduché určit není. Čistě teoreticky by to mohli být dodavatelé uhlí ze všech koutů světa. Pokud by cena dováženého uhlí byla nižší, než je ta stávající z tuzemských zdrojů, mohli by vydělat majitelé tepláren potažmo i koncoví příjemci centrálně rozváděného tepla. Jenže realita bývá od teorie často velmi vzdálená. A tak se otvírá prostor pro spekulace.
Tlak, kterému čelí tuzemské těžební společnosti, nešlo přehlédnout. Evropská komise tlačí v rámci svého boje proti změnám klimatu na drastické snížení emisí CO2. Zastání se českým těžařům nedostává ani doma. Momentálně se licituje o finální podobě zvýšení poplatků z vytěženého nerostu, přičemž ministr financí Babiš svou vyjednávací pozici začal na desetinásobku. Velmi rezervované až odmítavé postoje sledujeme i při diskusích o možném prolomení limitů povrchové těžby. Vše uvedené zřejmě povede k tomu, že náklady na těžbu českého uhlí budou vyšší.
Na tahu jsou nyní naši zákonodárci. Oni rozhodnou o podmínkách pro české těžaře a tím o cenách a budoucnosti tuzemského uhlí. Stejně tak budou rozhodovat o tom, zda a jak nějakým způsobem omezí dovoz zahraničního uhlí, jako to momentálně dělá například Polsko. Ve finále tak vládu a parlament čeká rozhodování o tom, zda bude většinu národa, včetně v té době již pravděpodobně nezaměstnaných horníků, hřát zahraniční uhlí a kolik za to budeme platit.
Jaroslav Průcha