Slib Číny před dvěma lety, že přestane stavět nové uhelné elektrárny v zámoří, si vysloužil potlesk světových aktivistů za ochranu klimatu. Rozhodnutí Pekingu pokračovat v některých projektech ale vyvolalo otázky, zda největší světový producent uhlíku plní své slovo.
Letos Čína a Pákistán obnovily dlouho odkládané plány na výstavbu uhelné elektrárny v přístavním městě Gwadar, které je centrem hospodářského koridoru, o jehož rozvoj Peking usiluje. Čína také pokračuje v plánech na výstavbu nových uhelných elektráren v Indonésii, kde vláda chce, aby dodávaly energii pro zpracování niklu, kovu používaného k výrobě baterií pro elektromobily, napsal server msn.com.
Čínské společnosti během posledních dvou let sice zrušily plány na stavbu téměř 40 plánovaných uhelných elektráren, ale osud dalších asi 40 projektů zůstává v nejistotě, protože se různé strany přetahují o to, jak interpretovat a realizovat uhelný závazek Pekingu.
Peking uvedl, že dodržuje Siův slib z roku 2021. Čínská agentura pro ekonomické plánování vydala v loňském roce pokyny, jejichž cílem bylo tento závazek objasnit a podle nichž by projekty, které jsou již ve výstavbě, měly pokračovat „stabilně a opatrně“, zatímco nové uhelné elektrárny by měly být vyřazeny.
Problémem je, že mnoho rozvojových zemí není plně připravených na energetickou transformaci, která často vyžaduje velké počáteční investice do vybudování technologií a přizpůsobení energetických sítí. Pákistán a Indonésie tvrdí, že se rozhodly na některých místech pokračovat ve výstavbě uhelných elektráren, protože nyní mohou zajistit stabilní a cenově dostupné dodávky elektřiny a tyto země nemají alternativy, které by byly finančně a technicky proveditelné.
Pákistán poprvé schválil výstavbu uhelné elektrárny v Gwadaru v roce 2017, ale neshody ohledně financování a cen zpozdily výstavbu. V létě 2022 obě strany zvažovaly, že místo toho postaví solární farmu, než se začátkem letošního roku opět vrátily k výstavbě uhelné elektrárny.
Podle odhadů poradenské společnosti Wood Mackenzie by v Pákistánu byla výstavba a provoz solárních zdrojů energie, pokud se započítají náklady na skladování, o 270 procent dražší než uhelné zdroje.
Podobně tlačí na Čínu, aby tam pokračovala v budování uhelných elektráren, rovněž Indonésie. V zemi se připravuje výstavba 14,5 gigawattů uhelných elektráren podporovaných Čínou, z nichž většinu tvoří takzvané uhelné elektrárny pro vlastní potřebu, které provozují a spravují průmysloví uživatelé.
Indonésie tvrdí, že je potřebuje k napájení projektů, jako jsou hutě na zpracování niklové rudy používané k výrobě baterií do elektromobilů, protože se země snaží posunout na vyšší úroveň hodnotového řetězce a rozvíjet své hospodářství.
Klimatičtí aktivisté obvinili Čínu, že nedodržela svůj slib, protože některé z indonéských elektráren byly ohlášeny na rok 2022. Peking tvrdí, že jsou součástí průmyslového komplexu a ne samostatnými projekty, na které se vztahuje závazek.
Nahrazení uhlí, kterého má Indonésie dostatek, obnovitelnou energií a skladováním bude nákladné. Mezinárodní agentura pro obnovitelné zdroje energie v roce 2022 odhadla, že Indonésie bude do roku 2030 potřebovat více než 400 miliard dolarů na technologie obnovitelných zdrojů energie, rozšíření sítě a potřeby skladování.