Ignorování ztrát v síti i požadavků na výkonovou rezervu, rozpory s daty ERÚ a ČSÚ, vydávání akumulace za klasickou výrobu či nadhodnocování ročního využití OZE. Takovými a mnohými dalšími neduhy trpí tzv. model SEEPIA, z nějž vychází nově připravovaná Státní energetická koncepce (SEK).
Tvrdí to analýza, kterou pro Ministerstvo financí zpracovali experti z ČVUT. Zveřejněna nikdy nebyla, platforma Vysoké napětí na datarun.cz ji však má k dispozici a v zájmu transparentní a vyvážené diskuze o budoucnosti české energetiky ji okomentovala a v plném znění publikovala.
Odborná analýza pro MF ČR s podtitulem Ověření návrhu aktualizace SEK 2024 posuzuje předfinální verzi nejdůležitějšího strategického dokumentu české energetiky z hlediska energetické bilance i ekonomického modelu. Vysoké napětí vzhledem k svému zaměření klade důraz na tu část oponentury, která se věnuje elektroenergetice.
„Vzhledem k problémům definičním a chybám v užití dat by dokument při korektním oponentním řízení vlastně neobstál ani jako kvalifikační (magisterská či bakalářská) práce na veřejné vysoké škole, protože nerespektuje zavedené oborové přístupy a definice,“ konstatují autoři a s odkazy na primární zdroje a odborné studie upozorňují na spoustu zásadních nesrovnalostí v modelu SEEPIA.
Experti ČVUT v první řadě zpochybňují již vstupní parametry. Pro výchozí rok 2019 uvažuje SEEPIA konečnou spotřebu elektřiny ve výši 57,8 TWh, což je o 7,1 % méně, než uvádí ERÚ (62,3 TWh), a téměř o 10 % méně, než uvádí ČSÚ (63,79 TWh). Příčina tkví v zanedbání celkových ztrát v přenosové a distribuční soustavě, které však reprezentují nezanedbatelných 4,5 TWh. To pro představu odpovídá roční výrobě dvou velkých uhelných elektráren. O takové množství elektřiny SEEPIA podhodnocuje spotřebu, kterou bude nutné pokrýt.
Roční využití instalovaného výkonu pro fotovoltaické a větrné elektrárny pak SEEPIA odvozuje z evropské metodiky ENTSO-E, která oproti českým klimatickým podmínkám počítá s minimálně o 10 % vyššími hodnotami. U fotovoltaik uvažuje 1 090 hodin, při zohlednění střešních instalací, které nejsou optimálně orientované k slunci, jde však reálně jen o 950 hodin. U větrníků kalkuluje 2 300 hodin, v českém prostředí však v praxi dosahují jen 2 000 hodin. Autoři sice připouštějí, že za stávající situace to ještě nemusí hrát tak významnou roli, jedním dechem však dodávají, že při předpokládaném rozvoji OZE v budoucnu už ano.
SEEPIA dále zcela ignoruje krácení výroby OZE, které hrozí zejména v jarních a letních měsících. Experti ČVUT odhadují, že při úrovni 12 GW ve fotovoltaice může provozovatel soustavy omezit až přes 2 TWh výroby za rok. Rozšířením bateriových úložišť lze přitom z kapacitních důvodů tento fenomén pouze zmírnit, nikoliv eliminovat. Tvůrcům oponentní analýzy také vadí, že SEEPIA pracuje s vybíjením bateriových úložišť jako s běžnou výrobou, byť jde fakticky jen o časový posun spotřeby.