Doba čtení:2 m, 42 s
Spor o budoucí podobu evropské energetiky mezi Francií a Německém se vyostřuje. Tradiční jaderná velmoc Francie sází na modernizaci své flotily reaktorů, Německo složitě hledá vlastní zelenou cestu. Nesoulad jejich zájmů může zmařit plány na unijní reformu trhu s elektřinou, napsal deník E15.
Přestože ceny elektřiny a plynu zdaleka nedosahují loňské úrovně, kdy Evropu svírala energetická krize, domácnosti, a zejména průmysl se stále nevzpamatovaly ze šoku. A obávají se o budoucnost a konkurenceschopnost. Nespokojenost zejména v Německu výrazně sílí.
„Vlády v Paříži i Berlíně hledají způsob, jak zajistit elektřinu za nejnižší cenu. Je to téměř otázka politického přežití,“ řekl Bloombergu Christian Egenhofer z bruselského think-tanku CEPS.
V Německu nejsou podle aktuálního průzkumu s vládou Olafa Scholze spokojeni čtyři lidé z pěti. V zemi sílí radikální Alternativa pro Německo. Varovné signály vysílá evropský průmysl v čele s tím německým.
Jak solidní jsou data, která řídí budoucnost EU?
Důvěra německého průmyslu v energetickou politiku klesla na dno
Z nedávného šetření Německé obchodní a průmyslové komory mezi třemi a půl tisíce firem vyplývá, že jim energetická transformace přináší více rizik než příležitostí. Pro více než polovinu společností bude mít přechod na obnovitelné zdroje energie a odklon od ruského plynu velmi negativní nebo negativní dopad. Pouze třináct procent vnímá vývoj pozitivně.
„Důvěra německého byznysu v energetickou politiku aktuálně klesla na dno. Obavy o vlastní konkurenceschopnost nikdy nebyly větší,“ řekl Reuters k údajům představitel komory Achim Dercks.
Francie naproti tomu jde výrazně odlišnou cestou a jejím hlavním zájmem je prodloužit životnost zastaralé a nespolehlivé sítě 56 reaktorů a pomoci zadlužené státní firmě EDF. Ta tvrdí, že bude muset investovat 25 miliard eur ročně, aby modernizovala stávající bloky, postavila nové, přidala větrnou a solární kapacitu a vylepšila přenosovou soustavu.
Stále více sílí podezření, že představy obou tahounů Evropské unie jsou neslučitelné. Objevují se varování, že si chtějí energetické záležitosti řešit sólo a snaha o unijní reformu trhu s elektřinou se zadrhne.
Pokrytci, kolaboranti a krvavé peníze
Návrh Evropské komise zahrnuje takzvané dvoucestné rozdílové kontrakty (CFD). Ten uzavře stát či jiný veřejný subjekt s výrobcem elektřiny, který si činí nárok na veřejnou podporu. Smlouva mu zajistí garantovanou cenu. Pokud by ji tržní cena převyšovala, výrobce by odvedl příjmy navíc státu, jenž by je rozdělil mezi spotřebitele. Jestliže by naopak poklesla, doplatil by stát výrobci rozdíl podle ceny stanovené ve smlouvě. Nástroj má investory povzbudit k výstavbě nových obnovitelných a jaderných zdrojů.
Berlín se bojí, že průmysl uteče do Francie, Paříž totiž chce, aby se týkal i stávajících reaktorů a zaplatila se jím jejich modernizace. Proti tomu se staví Německo a další členské státy EU jako Rakousko, Lucembursko, Belgie a Itálie, které tvrdí, že jde o státní podporu a povede to k narušení vnitřního trhu EU. Zejména největší evropská ekonomika se obává, že Francie bude v pozici, kdy bude moci nabídnout nižší ceny elektřiny.
Berlín tak stojí před hrozbou, že energeticky náročné podniky, které už nyní zvažují odchod ze země, budou investovat jinde a země přijde o svou průmyslovou základnu. A důvody k tomuto znepokojení skutečně existují.