Island má unikátní metodu na likvidaci CO2

Islanďané slibují náklady na jednu tunu o polovinu menší oproti ceně emisních povolenek. Foto: pixabay.com

Na Islandu vymysleli unikátní způsob zachytávání a ukládání CO2. V podzemních úložištích chtějí sbírat oxid z Británie i kontinentální Evropy. Stavba terminálu pro jeho dovážení začne ještě letos.

Technologie se jmenuje Carbfix. Na projektu se podílí energetická společnost hlavního města Reykjavíku a řada zahraničních vědců. Myšlenka je jednoduchá: CO2 se smísí s vodou a vstříkne do čediče – lávové horniny, které je na Islandu dostatek – v hloubce několika set metrů pod zemí. Taková voda je kyselá, a kámen rozleptává. Uvolňují se z něj minerály jako vápník, hořčík nebo železo, které se po čase s oxidem uhličitým spojí. Za dva roky je výsledkem nová hornina, uhličitanová. Ta vyplní volný prostor v pórovitém čediči v podzemí a plyn se trvale odstraní ze zemské atmosféry, kde jeho přebytek způsobuje problémy, napsal server Aktuálně.cz.

Čtěte také:
Covid zpomalil ekonomiku i emise. Rostly jen v Číně
Čína loni spustila více uhelných elektráren než zbytek světa

Jak ukázal výzkum, který Carbfix provedl už před pěti lety, tímto způsobem se dá zneutralizovat až 98 procent veškerého plynu. Na jednu tunu CO2 je potřeba pětadvacetinásobné množství vody. Islanďané nyní začínají stavět nové úložiště v oblasti zátoky Straumsvík, nedaleko hlavního města. První vrty jsou naplánovány na příští rok, začátek provozu o tři roky později. Celková kapacita by měla po roce 2030 přesáhnout tři miliony tun plynu ročně. Převážet ho bude v konečné fázi šest lodí.

Zájemci se určitě najdou. Ceny emisních povolenek v posledních letech výrazně rostou, blíží se už 50 eurům za tunu vypuštěných emisí. Islanďané slibují náklady na jednu tunu o polovinu menší.

Podobné technologie se označují zkratkou CCS (z anglického carbon capture and storage, tedy zachycení a uložení uhlíku). Řada zemí, například Spojené státy nebo Norsko, už s nimi experimentuje.

Ukládáním CO2 se zabývají i čeští odborníci. „My na těchto metodách tady na ČVUT už řadu let pracujeme. Tvrdím, že s rozvojem technologií CCSU bychom mohli prodloužit dobu životnosti fosilních zdrojů, aniž bychom zvyšovali celkový objem emisí. Ale on to nikdo nechce moc slyšet,“ řekl profesor František Hrdlička z ČVUT, který je mj. i členem Uhelné komise.