Doba čtení:3 m, 11 s
Podobné neštěstí, při jakém před 60 lety v Dole Dukla v Havířově zahynulo 108 horníků, by se dnes v dolech na Karvinsku už stát nemohlo. Je o tom přesvědčen ředitel provozu těžební společnosti OKD David Hájek. Technický pokrok všech zařízení v dolech byl totiž od té doby obrovský. Na druhé straně určitá míra rizika bude hornické povolání provázet vždy a například důlním otřesům zcela zabránit nelze.
„Už je to 60 let a za tu dobu pokrok byl obrovský. Za prvé proto, že vědecký výzkum pokračuje dál v každé době, a za druhé proto, že ze všech tragédií, které se staly, jsme si vždycky vzali poučení, snažili se vypátrat příčiny, proč se to stalo, a tyto příčiny odstranit,“ řekl Hájek.
Čtěte také:
Útlum těžby OKD vyjde na 9 miliard
Seismická aktivita v revíru OKD
Požár v Dole Dukla vypukl 7. července 1961, když procházející horník nevědomky spustil dopravník, aniž si toho někdo všiml. Gumový pás běžel naprázdno, třením pak vzplál a od něj se vznítila dřevěná výztuž. Požár ale dlouho nikdo nezaregistroval. Když dostal dispečer hlášení o hustém kouři, oheň už se rychle šířil a uzavíral lidem ústupové cesty. O život přišlo 108 lidí.
Pokrok, jenž od té doby nastal v technickém provedení všech zařízení, která se v dolech používají, srovnává Hájek s pokrokem, jaký od 60. let minulého století udělaly automobily. „Stroje jsou hlídány velkým množstvím čidel, často jsou řízeny počítači. Všechna čidla jsou přenášena na povrch, na dispečink, kde jsou signalizovány překročené hodnoty třeba převodovky, pohonu pásového dopravníku nebo že nějaký válec, který pohání pásový dopravník, prokluzuje, přetáčí se. To všecko je signalizováno a můžeme na to reagovat bezprostředně a zabránit podobnému problému, jaký byl na Dukle, už v zárodku,“ řekl ředitel.
Výrazný pokrok podle něj nastal také v ochraně proti zapálení metanovzdušné směsi. Vylepšil se i celý systém školení lidí a systém likvidací havárií. „Vylepšily se mimo jiné sebezáchranné přístroje, které jsou teď izolační. To znamená, že v nich přežijete stanovený čas i v nedýchatelném ovzduší,“ řekl Hájek.
Vyvíjel se i systém značení a stanovování útěkových cest. Pro každé pracoviště je nyní vypočtený přesný čas, za jaký se pracovník dostane na bezpečné místo. „Pokud by doba, kdy jdete z pracoviště na bezpečné místo, byla delší než délka použití sebezáchranného přístroje, tak je tam převybavovací stanoviště, kde si můžete ten přístroj vyměnit,“ řekl ředitel.
Obrovský pokrok nastal také v monitorování důlního ovzduší, složení, rychlosti větru. Pokud se v dole začne dít něco nepatřičného, zjistí to podle Hájka inspekční služba, která má na starosti bezpečnost, nebo dispečinky, které se starají o výrobu a věci kolem strojů. Proto je ředitel přesvědčen, že neštěstí z roku 1961 by se dnes stát nemohlo.
Úplně se ale nedá zabránit například důlním otřesům. „Snažíme se dělat všecko pro to, aby nebyly, ať už od projektování, samotného dobývání, přes jejich predikci různými způsoby, přes předcházení, že rozstřelujeme pevné nadloží. Stanovujeme pasivní opatření, kdy lidé musí nosit páteřové chrániče. Přesto důlním otřesům nikdy nedokážeme zabránit úplně. Ale všem ostatním nehodám, včetně zapálení metanu, výbuchu uhelného prachu a podobně, zabránit musíme,“ řekl Hájek.
Uvedl, že v dolech OKD nepřišel o život žádný horník už dva a půl roku, což je nejdelší doba bez smrtelného úrazu v historii. Dříve podnik nezaznamenal ani rok bez úmrtí zaměstnance. Ještě před 20 lety umíralo v OKD ročně okolo deseti lidí.
Klesající počet smrtelných úrazů je kromě zdokonalující se prevence a bezpečnostních opatření také důsledkem poklesu těžby a počtu horníků v dolech. V roce 1990 zaměstnávaly OKD 104 000 lidí. Po listopadu 1989 přišlo postupné uzavírání neefektivních provozů a nyní v dolech na Karvinsku pracuje okolo 3500 lidí.