Doba čtení:5 m, 50 s
„Úkolem dneška je zajistit i pokračování těžby uhlí v České republice,“ říká Václav Král, jenž vede teplárnu, která uhlí přitom sama za pár let už nebude potřebovat.
Většina českých tepláren se nemůže připojit na horkovod z jaderné elektrárny. Řada z nich se před začátkem války chystala k přechodu na plyn. Je tohle řešení do budoucna pro teplárenství bezpečné?
Každá lokalita je jiná… a i v Budějovicích trvalo přes 30 let, než jsme se o napojení na jadernou elektrárnu domluvili.
Zemní plyn má jako přechodné palivo své nezastupitelné místo jak pro výrobu tepla, tak i pro poskytování podpůrných služeb v elektroenergetice. To nakonec uznali i představitelé EU. Ve světě se nachází dostatek ložisek plynu, stejně jako uhlí či ropy, a existuje pro něj globální trh. Černé scénáře, že za XY let dojde to či ono, se opakovaně nenaplnily. Zatím se zdá, že dokonce i naše milá Gréta se spletla, když prorokovala vyhynutí lidstva k 20. 6. 2023.
Otázkou zůstává, jaké množství plynu a za jakou cenu do České republiky dovezeme a je vcelku jasné, že levnější než před rokem 2022 to nebude. A to prosím nemám na mysli pouze cenu prosté komodity a souvisejících distribučně-logistických nákladů, ale vracím se tím i k ceně emisní povolenky.
Vondra: Uhelný exit má být cíl, ne ultimátum
Co si vlastně myslíte o vynucovaném opuštění uhlí? Jde jej vůbec v krátkodobém horizontu bezpečně nahradit v teplárenství i produkci elektřiny?
Již jsem naznačil, že bez odpovídající náhrady nelze uhelné zdroje odstavit. Stejně ale mluví i programové prohlášení současné vlády. V politice se živě diskutují roky 2033, 2038 a podobně. To ale není s ohledem na energetickou stabilitu a bezpečnost vůbec podstatné! Draze ekologizované tepelné elektrárny vypneme v Česku tehdy, když budou nahrazeny stabilními, bezemisními zdroji, tedy novými jadernými bloky. Všichni sice víme, že s rozvojem tepelných čerpadel a elektromobility jich bude potřeba vybudovat celkem šest, nicméně ministři mluví pouze o čtyřech, každý s výkonem minimálně 900 megawatt. I to by bylo dobré, protože z okolních států dostatek elektřiny potřebné v průběhu celého roku nedovezeme!
Ovšem vzhledem k tomu, že nový blok v Dukovanech snad půjde do provozu reálně po roce 2040 a další dva bloky v Temelíně až po roce 2050, nemluvil bych úplně o krátkodobém horizontu využívání uhlí. Zcela bez emocí si dovolím také konstatovat, že zodpovědným úkolem dneška je zajistit i pokračování těžby uhlí v České republice. Na vybraných lokalitách musí pokračovat skrývkování. Bez toho může velice reálně nastat situace, že až si za několik let někdo na uhlí zase vzpomene podobně jako v současné energetické krizi, bude pozdě, protože mávnutím kouzelného proutku doly neobnovíme. (Znovuotevření dolu, pokud je vůbec možné, je záležitostí přibližně pěti let. Pozn.red.)
Než budu za tyto výroky veřejně lynčován, chtěl bych na svoji obhajobu předem uvést, že i ve vzorové SRN se museli domluvit na postupném odstavování nechtěných energetických podniků, na kapacitních mechanismech a i tam rozšiřují uhelné doly. Když chceme od Němců opisovat, zkusme to dělat pořádně… a vyvarujme se evidentních chyb.
EU i část českých politiků tlačí „kvůli klimatu“ na co nejrychlejší ukončení používání uhlí, kterého máme v Česku jistě na dalších 30 let. Jeho celkové emise oxidu uhličitého jsou přitom srovnatelné, ne-li nižší než je tomu v případě plynu, což EU ví nejpozději od roku 2015. Navíc je plyn drahý a celá EU je závislá na jeho dovozu. Dává vám to smysl?
Chápu, kam míříte, a z velké míry s vámi souhlasím. Doufám, že například rizika spojená se závislostí na dovozu klíčových surovin či výrobků z různých zemí snad už dnes nemusíme nikomu vysvětlovat. Je ale také pravdou, že těžba a spalování uhlí napáchaly historicky mnoho škod. Jak říká klasik: „Poměry se ale rozhodně zlepšily“. S postupným omezováním uhlí v energetice se ztotožňuji a přístup naší teplárny je toho snad nezpochybnitelným důkazem.
Uhlí považuji za velice zajímavou surovinu, která je vhodná i pro využití mimo energetiku. Nerozumím třeba dlouholeté praxi, že na jednu stranu pracně těžíme uhlí a převážíme ho napříč republikou a na stranu druhou zcela maříme energetický a materiálový potenciál odpadů na skládkách za městy. Tam si vesele hoří nebo kontaminují podzemní vody. Podobné příběhy lze nalézt například i v zacházení s biomasou. Dochází k obrovskému plýtvání zdroji. Pořád si ale myslím, že věci můžeme dělat rozumně, komplexně a že se probíhající diskuse zbytečně polarizuje.
Lízal: Klimatické tažení nám nepřináší žádnou výhodu
Jaká je tedy podle vás budoucnost energetiky do roku 2050, kdy chce být EU prostá produkce oxidu uhličitého?
Již jsem vyslovil neoriginální myšlenku, že energie budeme nadále potřebovat a zdá se, že jich i přes všechny ty deklarované úspory budeme muset získávat čím dál víc. Nejsem si jist, proč se v EU tolik hnát za budoucností bez uhlíku, nicméně fosilní paliva v dlouhodobém horizontu zřejmě nebudeme potřebovat, i když nám k tomu dnes stále chybí vhodné technologie.
O to víc bolí, když se smysluplné, osvědčené projekty dlouhodobě nedaří realizovat, přestože mají v České republice bezprecedentní podporu. Narážím tím opět na výstavbu velkých jaderných zdrojů. Mrzí mě i skutečnost, že více nevyužíváme modré zlato, kterým je voda. Když se bavíme o akumulaci elektřiny, kdo z mediálně známých tváří se v nějakém kontextu postaví za zcela reálné a léta s úspěchem fungující přečerpávací elektrárny? Klidně můžeme postavit další. Všechno ale hrozně dlouho trvá.
Jinak dalších nápadů, jak si počínat při dosahování klimatických cílů, je mnoho, ovšem do reálného využití se jich zatím smysluplně moc neprosadilo. To ale neznamená, že rezignujeme na další vývoj a výzkum. Ukládání CO2 do různých hornin moc nevěřím, protože tento plyn má „malou hlavičku“ a vždycky může někam přirozeně „utéct“. Někdo ale určitě vymyslí rozumný způsob, jak nejenom tento plyn kontrolovaně zpracovávat.
V minulosti jsem se například přiblížil například k projektu e-gas společnosti Audi, pracoval jsem na rozvoji využívání zemního plynu v dopravě. Již před 15lety jsme také prosazovali například čištění bioplynu na biometan a výrobu bioCNG. Rozvoj fotovoltaiky či větrných elektráren je evidentní, přichází doba vodíku. Koneckonců i ty tolik skloňované reaktory SMR mají zajímavý potenciál k dekarbonizaci například teplárenství. Ovšem za předpokladu, že v době nasazení těchto technologií ještě u nás nějaké soustavy zásobování teplem zůstanou…
Václav Král (43), absolvent VŠE Praha, předseda představenstva Teplárny České Budějovice, a.s., předseda správní rady ZEVO Vráto, a.s., člen výkonné rady Teplárenského sdružení. Dříve pracoval jako manažer strojírenského podniku, dále byl zodpovědný za rozvoj projektu CNG (využívání zemního plynu v dopravě), působil také jako radní Jihočeského kraje pro regionální rozvoj, investiční činnost, dopravní obslužnost, silniční hospodářství, územní plánování, stavební a územní řízení. Byl členem statutárních i kontrolních orgánů státního podniku či společností zřizovaných krajem a několika pracovních skupin v rámci ministerstev ČR. Je poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR za ODS a předsedou sněmovního podvýboru pro technickou ochranu životního prostředí.