Doba čtení:2 m, 45 s
Předseda letošního zasedání klimatické konference OSN Sultán Džábir, který je současně ministrem průmyslu Spojených arabských emirátů a zároveň šéfem státní ropné společnosti ADNOC, v rozhovoru pro The Guardian možná nechtěně prozradil, že v celém tažení proti změně klimatu nejde ani tak o emise, ale především o spoustu peněz.
Jestli se má svět úspěšně vypořádat s klimatickou krizí, musí při tom využít i způsob uvažování typický pro byznys a do snižování emisí skleníkových plynů více zapojit soukromý sektor. Musíme plně zapojit soukromý sektor a odblokovat biliony dolarů, které jsou potřeba, řekl Džabír.
Připomeňme, že postavení Sultána Džabíra v čele klimatické konference je podle ekologických aktivistů výsměchem a obrovským střetem zájmů.
V rozhovoru v deníku The Guardian to řekl předseda letošního zasedání klimatické konference OSN Sultán Džábir. Konference COP28 se letos uskuteční ve Spojených arabských emirátech a Džábir je tamním ministrem průmyslu a zároveň šéfem státní ropné společnosti ADNOC. Mnoho aktivistů to považuje za výsměch a obrovský střet zájmů.
Když pravda o bateriových úložištích není pravda
„Je to až závratný střet zájmů, podobá se to situaci, kdy by šéf tabákové společnosti dostal za úkol vyjednávat dohodu proti kouření,“ citoval The Guardian Romaina Loualalena z ekologického hnutí Oil Change International.
Má samozřejmě pravdu, problém ale je, že aktivistům pomyslné klapky na očích nedovolují vidět průšvih šířeji. Trnem v oku jsou jim pouze fosilní paliva, vedle ropy jde také o uhlí a zemní plyn. Chtějí s nimi skoncovat co nejdříve, i když za ně stále není vyřešena náhrada. Ať už chtěně či nechtěně tak pomáhají akcelerovat obří byznys, který tlačí vpřed banky, pojišťovny a samozřejmě i mamutí nadnárodní firmy.
Sousloví klimatická krize totiž funguje jako zaklínadlo. Neotvírají se jím sice skály, za to však pytle plné veřejných financí, které následně formou všelijakých dotací putují různými směry. Nikdo se přitom příliš nevyptává nejen na to, v jakých kapsách končí, ale ani na to, zda bude výsledkem opravdový přínos pro klima. Ten je totiž v mnoha případech velmi diskutabilní.
Charanzová: Návrh na rychlé zateplení budov je špatný
Příkladem budiž mohutná plynová (dříve především ruská) lobby, která roky tlačila na to, aby zemní plyn nahradil v evropské energetice uhlí. Tento tlak neustává ani nyní, i když ruský plyn je zřejmě mimo hru. To vše se děje i přesto, že Evropská komise má už od roku 2015 k dispozici studii, která varuje, že zátěž uhlí a plynu pro klima je srovnatelná.
Jde ale o peníze. Investice do mohutného přezbrojování na plyn měly být z velké části hrazeny z veřejných peněz, velmi rády by „pomohly“ banky a „jistily“ pojišťovny. Řada velkých firem by na tom vydělala spoustu peněz.
Angažmá Sultána Džabíra tak nelze nazírat pouze tak, že chce za každou cenu udržet ropu ve hře, byť to zcela určitě je jeho velkým zájmem. Především je nutné pamatovat na to, že na prvním, druhém i třetím místě jsou peníze, přičemž velkým finančním hráčům je vlastně jedno, jestli jim je přinese ropa, plyn, nebo třeba fotovoltaika.
Naším společným zájmem ale nejsou něčí ještě větší zisky, ale snížení emisí, které zároveň nepovede k devastaci či úplné destrukci energetické bezpečnosti a ekonomiky.