Doba čtení:1 m, 52 s
Přechod na výrobu vodíku, podle jedněch budoucnost energetiky bez oxidu uhličitého, podle druhých nadějně vypadající slepá ulička. Podle německých právníků je vodík „holubem na střeše“.
Německá města musí německé vládě předložit své plány přechodu na vodík. Ta větší do poloviny roku 2026. Další obce na to mají o dva roky víc. Jenže nic nenasvědčuje tomu, že investice do těchto plánů jsou efektivně vynaloženými penězi. „Provozovatelé sítí zatím nemohou spolehlivě zaručit přechod plynových sítí na vodík. Z tohoto důvodu nemohou místní orgány při plánování svých topných systémů předpokládat, že domácnosti a další drobní spotřebitelé budou v budoucnu zásobováni vodíkem,“ uvedl na základě německé právní studie portál oenergetice.cz (zde). Pro mnichovský Institut životního prostředí právní názor zpracovala advokátní kancelář Günther ve spolupráci s Deutsche Umwelthilfe, WWF (Světový fond na ochranu přírody), GermanZero a Climate Alliance.
Co takové stanovisko právníků znamená? „Obce by neměly plánovat vytápění domů vodíkem, protože je nereálné, že zelený vodík bude k dispozici v dostatečném množství a za přijatelné ceny,“ citoval portál Wiebke Hansenovou z mnichovského institutu. Prostě, dokud není zajištěná dostatečná výroba vodíku, neplánujte, že jej budete využívat.
Kde vezme Česko vodík? Nikdo nic neví
Bohužel si na toto prosté konstatování musela německá města a obce najmou právní kancelář. To proto, aby měly krytá záda před požadavky státu. Protože teprve na jejím základě mohou argumentovat tím, že placení plánování přechodu na vodík je nehospodárné. A německé úřady mají zákonnou povinnost chovat se hospodárně.
Analytička Hansenová dokonce míní, že by města a obce měly mít jednoznačný zákaz zeleného vodíku (vyráběného pomocí občasných zdrojů energie, OZE). Podle ní by to zajistilo, že se nebudou plýtvat další peníze na plánování vodíkové infrastruktury.
Přitom, kdyby nebyla ideologie Green Dealu, nikoho by nenapadlo vyhazovat peníze za popsanou právní studii. Protože by žádná vláda nikomu nenařizovala, do kdy má naplánovat přechod na něco, čeho si ani náhodou neumíme zajistit dostatek. Natož levně. Protože kdyby nebylo ideologie Green Dealu, nechala by si německá vláda – když už – nejdřív zpracovat studii proveditelnosti, nebo dopadovou studii. Z ní by bylo jasné, že vyrábět jednu kilowatthodinu v zeleném vodíku za použití tří kilowatthodin elektřiny je ekonomický nesmysl a další úvahy a plány tak vůbec nejsou nutné.
To se, bohužel, netýká jen Německa. A netýká se to zdaleka jen zeleného vodíku…