Doba čtení:2 m, 45 s
Robert Habeck, spolkový ministr hospodářství za Zelené, žene Německo do dalších dluhů. Chce udržet konkurenceschopnost a pokračovat v dekarbonizaci. Což, jak je stále jasnější, nejde dohromady.
„Německo chce v příštích čtyřech letech podpořit svůj průmysl prostřednictvím dotací či daňových úlev částkou ve výši až 50 miliard eur (1,2 bilionu Kč), aby podnikům pomohlo vyrovnat se s vysokými cenami energií a konkurencí ze Spojených států a Číny, kde firmy čerpají vysoké dotace,“ citovaly úterní vyjádření německého ministra hospodářství Roberta Habecka (zde). Za vysoké ceny energií přitom může dosavadní německá „perestrojka“ energetiky zvaná Energiewende a Green Deal, Německem mohutně podporovaný. Což si ministr odmítá, stejně jako ostatní členové zelené fronty, připustit.
Zároveň konstatuje, že jeho stát má dlouhou tradici silné průmyslové země i to, že chce, aby tomu tak bylo i nadále. Říká ovšem i to, že budoucí blahobyt Německa závisí na úspěšné dekarbonizaci hospodářství. Podle všech dosavadních zkušeností, včetně německých i českých, je však současná podoba dekarbonizace právě to, co hospodářství sráží dolů. A tím také životní úroveň i finanční bilanci státu.
Čína a USA totiž nejsou úspěšné jen proto, že tamní firmy získávají tučné dotace. Ty získávají firmy v unii také. Dokonce jich takzvaně čerpají tolik, že unijní trh je jejich působení z většiny hrubě pokřiven. Amerika přitom ještě, na rozdíl od Číny, zvládá snižovat své emise oxidu uhličitého. Problém je především v tom, že EU nekompromisně razí přístup „dekarbonizace především“, kdežto Američané i Číňané stále mají na prvním místě byznys. Jejich dotace tak míří k dosahování zisku a tržních pozic.
Němcům selhává zelená transformace. Táhnou dolů i Česko
Ty unijní však vytvářejí pseudozisk a pseudotrh. Je to jednoduché. Jestliže hospodářská prosperita nejsilnější evropské ekonomiky vyžaduje, kromě všech dosavadních dotací, injekci dalších minimálně 50 miliard euro za čtyři roky, ty peníze budou někde chybět. Ve státním rozpočtu. Neboť firmy je státu nevrátí. Ani za ty peníze nevytvoří víc a nevydělají víc, protože ty peníze zaplatí za drahé energie. Které jim svým tvrdošíjným jednáním zdražila EU i samotná německá vláda. Dlouhodobě úspěšná ekonomika prostě nemůže být postavená na nadirigovaném zdražování vstupů, jež kompenzují státní dotace. A státní plánování, které v podstatě razí EU, také ničemu nepomůže.
Dlouhodobým tématem v Česku je vzdělávání ve finanční gramotnosti. V jeho rámci se lidem vysvětluje, jak se mají chovat, aby ekonomika jejich domácností mohla fungovat bez rizika dluhových pastí. Pan Habeck a další unijní ministři a komisaři, včetně těch českých, by se měli povinně takových kurzů zúčastnit. Pak by konečně pochopili, že prvořadým cílem nemůže být zbrklá dekarbonizace, na kterou nemají evropské státy dostatek vlastních laciných a spolehlivých technologií. Prvořadým cílem totiž musí být stabilní a prosperující ekonomika. Kterou je možné časem třeba i dekarbonizovat.
Mimochodem, když je řeč o dotacích, tedy o penězích. Současná Evropská komise je ve funkci od roku 2019. Za tu dobu unie poslala na palestinská území více než půl bilionu euro (zde). Další prostředky přitom tímto směrem odcházejí v nejrůznějších dalších programech, jak připomněl europoslanec Ondřej Kovařík (ANO). Efekt této „investice“ je obdobný, jako u dotací na kompenzaci drahých energií. Jak mizerně EU hospodaří je zřejmé i z jednoduchého porovnání. V takzvaném Fond obnovy, NextGeneration EU, je 806 miliard euro. Pro 27 států se 440 miliony obyvatel. Na Palestinských územích, kam za čtyři roky odteklo víc, než půl bilionu euro žije 3,9 milionu lidí.