Doba čtení:2 m, 10 s
Východoněmecké země nechtějí zastavit Nord Stream 2. Obávají se dopadů takového kroku na německou energetiku. Jakou má jejich postoj souvislost se současným směřováním Evropské unie?
„Je nutné mít na paměti, jaké následky by ukončení projektu mělo. Ministerští předsedové byli velmi jednotní v tom, že by to mělo závažné dopady především pro energetické zásobování,” řekl berlínský primátor Michael Müller po schůzce se zemskými premiéry Meklenburska-Předního Pomořanska, Braniborska, Saska-Anhaltska, Durynska a Saska. Ta proběhla v pondělí 22. září (zde).
Čtěte také:
Čím bude za pár let povolené topit?
Češi žádají energetickou soběstačnost
Postoj zemských premiérů názorně ilustruje jeden z důvodů, proč státy potřebují být energeticky nezávislé. I ve 21. století totiž suverénní stát potřebuje nezávislost v klíčových oblastech své existence. V opačném případě je jeho suverenita více či méně omezená. Nejde teď o původně dobrými úmysly vedené předání některých kompetencí vlád členských zemí EU do Bruselu. (Které se již ovšem dávno vymklo jejich kontrole.) Jde o v posledních letech hojně diskutovanou energetickou soběstačnost a nezávislost.
Proti energetické nezávislosti a soběstačnosti se dlouhodobě vymezují zelení aktivisté. Je totiž jednou z překážek na jejich cestě k zelené budoucnosti, ve které bude elektřina jen ze zdrojů, které oni uznávají, tedy především z větru a slunce. Jenže potenciál pro energetické využití těchto zdrojů není v evropských zemích stejný a už vůbec ne dostatečný. Což je také jeden z důvodů, proč odpovědné vlády nechtějí přistoupit bezvýhradně na plány ekologistů. Ti namítají, že elektřina se dá dovážet. Jenže, zaprvé nikdo ve skutečnosti neví, jak by to s obrovskými transfery elektřiny napříč Evropou vypadalo (například okolo Česka nebude mít v roce 2040 nikdo tolik elektřiny, kolik by Česko potřebovalo importovat) a za druhé by se tím konkrétní státy staly závislé na dovozu životně důležité komodity.
Předsedové vlád východních spolkových zemí se zřejmě bojí sankcí, které by mohlo Rusko uvalit na export plynu, nebo ropy. Odvety za zastavení Nord Streamu by se nemuseli obávat, kdyby se Německo vůbec nepustilo do jeho stavby, od počátku kritizované jeho spojenci. Jenže touha obejít Ukrajinu a Polsko a upřednostnit před zkapalněným plynem z USA plyn z Ruska byla silnější. Jak je nyní vidět, v důsledku to však vedlo (ještě před spuštěním samého plynovodu) ke zvýšení nátlakového potenciálu této země na největší evropskou ekonomiku.
Z toho jednoznačně vyplývá, že udržet si energetickou nezávislost a soběstačnost je pro každou rozumnou vládu absolutní prioritou. Jinak se její země může snadno stát obětí energetického vydírání. A vůbec to v budoucnu nemusí být jen z Ruska. Za takových 20 let by energetické vydírání mohl klidně používat Brusel. Třeba při prosazování nových přistěhovaleckých kvót, které jeho agendu ne a ne opustit.