Doba čtení:2 m, 2 s
Těžba podmořských ložisek vzácných nerostů by mohla snížit závislost států v EU na Číně. Tedy zvýšit jejich bezpečnost. Velké aktivistické banky to však odmítají.
Zdroje na planetě jsou omezené. Bez jejich těžby se však život zastaví a couvne alespoň o dvě století zpět. S výjimkou států, které se v tomto historickém období nacházejí již dnes. Jenže v nich chce málokdo žít.
Bez těžby vzácných nerostů se ale ani nepodaří přechod na „uhlíkovou neutralitu“, již po svých členech požaduje EU. A vsadila na ni vše. Bez ohledu na to, že ostatní svět ji nenásleduje. Což znamená, že unijní snaha o „záchranu klimatu“ je předem odsouzená k nezdaru. (I kdyby bylo skutečně v lidských silách klimatické procesy ovlivnit.) Jenže Francie si aktuálně zakázala těžbu z mořského dna zákonem. V Británii – jež není členem EU – se o to samé starají banky (zde). V obou případech jsou důvody údajně ekologické.
Na výběr je však jen ze dvou možností. Vlastní těžba, nebo dovoz. Víc jich není. Což pochopili vzorově „klimatičtí“ Norové, jejichž vláda proti těžbě z mořského dna nemá námitek. A sklízí za to kritiku. Podle dosavadních kroků současného europarlamentu se však nedá očekávat, že by se toto těleso přiklonilo k norskému názoru. Naopak lze očekávat nějaké generální zamítnutí podmořské těžby v prostoru EU. A následně také v prostoru, kde jsou banky pod vlivem ideologie ESG (zde). Pokud jim to někdo nezakáže (zde).
Banky a pojišťovny odmítají služby uhelným společnostem
Výsledkem takového přístupu bude nejen ohleduplný ekologický přístup na vlastním území, ale také bezpříkladná závislost na čínské produkci. A tam, kde se těží podle čínských not, se na ekologii nehledí ani v nejmenším. Takže „uhlíkově neutrální“ život států v unii bude (a už nyní je) založen na bezohledné těžbě jinde ve světě. Což ovšem těžko může vést k celosvětově šetrnému přístupu k životnímu prostředí. Jenže to je přitom ten důvod, proč unie přijala Green Deal za biliony eur. Výsledkem tedy bude jen další posilování Číny, ke kterému neodmyslitelně patří bezohledný přístup ke všemu, na co tato země sáhne. A protože na ní budeme (a již nyní jsme daleko víc, než běžně lidí tuší) naprosto závislí, nebudeme ji v tom moci jakkoli zabránit. Kvůli omezením, jež naši poslanci schválili. Plundrování přírody se tak zastaví jen kousek za hranicemi vnějších států EU.
Takhle jednoduché to je. O tom, že jako technologicky vyspělé státy bychom mohli dokázat těžit z mořského dna šetrněji než parta Číňanů, o tom v unii nikdo nepřemýšlí…