Brisbane je známé subtropickým podnebím a tím, že je jedním z nejpříjemnějších měst v Austrálii, ale pod jeho ulicemi se toho děje mnohem více, než si většina obyvatel myslí. V některých částech kopcovitého terénu queenslandského hlavního města se nacházejí zásoby uhlí, křemene a zlata.
Podle Nundah & Districts Historical Society (NDHS) byly stopy uhlí poprvé zaznamenány na březích potoka Kedron v 80. letech 19. století. Podnikatel Charles Gardner otevřel jámu v roce 1906 a ještě téhož roku se čtyřmi pracovníky vytěžil 70 tun uhlí. Kvalita uhlí však nebyla tak vysoká jako v nedalekém Ipswichi a důl nebyl nikdy ekonomicky rentabilní.
Přesto v jedné fázi pracovalo v Nundah Colliery až 12 mužů a důl sahal do hloubky asi 240 metrů. V době uzavření v roce 1910 bylo vytěženo 1 803 tun uhlí, které byly vytaženy přes most Buckland Rd a prodány do plynárny Brisbane, masokombinátu Eagle Farm a staré cihelny Virginia.
Geolog Warwick Willmott uvedl, že uhelné sedimentární vrstvy ležící pod městem jsou staré asi 220 milionů let, ale zemské změny, které je vytvořily, začaly o několik milionů let dříve.
Většina Brisbane, hlavně kopcovitá předměstí, leží na „zpevněných, starých sedimentárních horninách, které se před 300-350 miliony let zahřály, vyvařily, stlačily, rozdrtily a postavily na nohy“.
„Tyto staré zpevněné sedimenty, které se zmačkaly a stlačily k sobě, při tomto stlačování se vytlačilo nějaké zlato a křemen a vytvořily v horninách malé žíly a z těchto žil byly v dávných dobách založeny některé malé zlaté doly,“ řekl Willmott.
Spíše než uhlím a zlatem byla ale půda v okolí Brisbane cennější přítomností jílu, který se používal při výrobě cihel a dodnes se těží v okrajových částech města.