Doba čtení:3 m, 59 s
V EU je „uhelná lobby“ považována za úhlavního nepřítele. Přitom je podobně neefektivní jako údajná „židovská lobby“ v prostoru celého světa. Co to ukazuje?
„Uhelná lobby“ v EU dlouhodobě prohrává se zelenou a plynovou sokyní. Přesto je v očích médií a aktivistů tím hlavním nepřítelem jimi vyhlášeného „boje za klima“. Což je podobný příběh, jako ten o světovém spiknutí židovstva. To se prý už asi 2000 let snaží ovládnout svět. Také neúspěšně.
Údajnému židovskému souručenství se nepodařilo, přes veškeré údajné úsilí, přes veškeré vlastnictví firem a bank, zajistit ani bezpečnou existenci Státu Izrael. Údajně zlovolné a bezmála všemocné uhelné lobby se dosud nepodařilo ani unijním politiků vysvětlit, jak životně důležitá je elektřina a teplo, které proudí z jejich elektráren a tepláren do domácností a firem po celém prostoru unie.
Uhlaři mají tenhle problém nejvýš pár desítek let, ale jejich význam pro bezpečné fungování jednotlivých států je podstatně vyšší, než v případě firem vlastněných lidmi židovské národnosti. V každém případě, výsledky těchto lobby svědčí o tom, že jejich vliv a význam je nesmírně a nesmyslně přeceňován.
Politici řeší důsledky drahé elektřiny. Kdy se dostanou k příčinám?
Nijak tím ovšem nepopírám existenci těchto lobby (jen ta židovská fakt těžko může mít světovládné ambice). Jenže je spravedlivé a hlavně nezbytné si přiznat, že kromě těchto lobby existuje bezpočet dalších.
V kontextu energetiky je to lobby plynařská, jaderná, větrná, fotovoltaická, OZE, tepelněčerpadlářská, komunitně energetická a ještě bychom jich pár dalších našli. Jen zrovna nehrají první housle, jako třeba ta štěpková, nebo bioplynová.
Je také spravedlivé přiznat, že existence jakékoli lobby je zcela logická a legitimní. Lidé a firmy prostě chtějí prosadit své zájmy. Tak to normálně funguje. Dokud to nejde proti zdravému rozumu.
Což je to, co se stalo v případě energetiky. Tam se střetávají nelogické zájmy zelených skupin navázaných na státní rozpočty a garance s těmi celospolečenskými. Celospolečenský zájem je jednoznačný: dostatek elektřiny a tepla za přijatelné ceny. Zelené skupiny však nabízejí pouze občasné dodávky elektřiny a tepla, a to navíc za nepřijatelné ceny. Zdá se vám, že to není pravda?
Uhelné elektrárny jsou dnes ekologizované tak, že i Zelené frontě dává zabrat, aby si vymyslela nový důvod, proč proti nim vystupovat. Současně dodávají energie tak, jak je potřebujeme, a uhlí mají buď z domácích zdrojů, nebo je jejich dovozní portfolio natolik široké, že nehrozí, aby je jeden z dodavatelských států mohl vydírat.
Proti tomu OZE dodávají elektřinu jen podle počasí nebo denní doby a většina jejich technologie se dováží z Číny, která nepokrytě aspiruje na světovou velmoc číslo jedna. Politici a aktivisté tato fakta skrývají za údajný boj za klima, jehož největším škůdcem je samozřejmě ta samá Čína. Ta, která dodává většinu OZE. Kromě těchto nepopiratelných bezpečnostních faktů fungují proti smyslu jednoznačné a rychlé sázky na OZE i ty ekonomické.
Teleky: Česko má uhlí dost. Když bude vláda chtít
OZE kvůli nestabilitě své výroby nejsou schopné fungovat bez rozsáhlých státních subvencí. Když stát nedotuje jejich výstavbu, nikdo je nestaví. To již samo o sobě vypovídá o jejich ekonomické „smysluplnosti“. Přesto se EU rozhodla na nich postavit svoji budoucnost. Nezviklalo ji ani to, že jejich ekologická likvidace je nevyřešená. Ani to, že za OZE musí mít státy stále v záloze klasické zdroje energie (za což musí zaplatit), nebo bateriová úložiště, jež v potřebném rozsahu vůbec nejsou vyzkoušena a jsou astronomicky drahá. Nebo je musí zálohovat vodík, vyrobený z elektřiny z OZE, což je zatím jen hudba vzdálené budoucnosti. Navíc zcela neekonomická.
Přes tato obecně známá fakta se zelené lobby daří nadále kormidlovat EU ke svým cílům. Ty jsou údajně klimatické, ale na základě fyzikálních zákonů jsou nesplnitelné. K čemu ve skutečnosti tedy zelená lobby EU kormidluje, nelze objektivně říct. Kromě toho, že ji kormidluje k nedostatku energií a jejich drahotě. To je mimo veškerou pochybnost.
K tomu je však ještě potřeba přičíst fungování bank a pojišťoven. Ty také vsadily na bezednou státní a unijní kapsu. Takže odmítají financovat samostatně životaschopné energetické projekty, což jsou stavby uhelných či plynových zdrojů. U jádra se kroutí. Místo toho ochotně půjčují na výstavbu OZE, protože tam cítí zájem a garanci státu.
Z výše uvedeného by mělo být patrné, že hájení skupinových zájmů musí mít hranice. Protože současné překotné budování „OZE energetiky“ nemá z energetického, ale ani z klimatického hlediska smysl. V takovém případě je jakákoli lobby špatně. Je jedno, jestli se jmenuje Duha, nebo ČEZ. A je také jedno, kdo na to poukáže a kdo se proti tomu postaví. Zájmem solidních politiků je, aby to byli oni. Teď se uvidí, kolik jich v Česku máme.
Protože řeči o uhelné či židovské lobby, jež řídí vše, jen maskují vlastní neschopnost. Odkazy na tu židovskou maskují ekonomickou nedostatečnost kritiků. V případě odkazů na tu uhelnou jde o maskování své hlouposti, nebo zkorumpovanosti. Ve světle všech dostupných informací není jiné vysvětlení možné.