Doba čtení:2 m, 47 s
Bohužel, ne každý článek od člověka, který se pohybuje kolem energetiky, přináší realistické a objektivní informace. Dobře je to vidět na komentáři šéfa úspěšné české firmy Solek Holding.
Na iDnes vyšel komentář Zdeňka Sobotky, zakladatele a generálního ředitele úspěšné české společnosti Solek Holding. Firma podniká ve fotovoltaice, a to především v Chile a Rumunsku (zde). Její šéf se v komentáři zabývá tím, jaké mají podle něj fotovoltaika a větrné elektrárny budoucnost (zde). Bohužel však svůj text pojal jako nekritickou oslavu teoretických možností těchto zdrojů. O skutečném stavu a skutečných problémech, jež tyto zdroje přinesly, se v textu zmiňuje v podstatě jen jednou větou.
V případě energetiky je primární dostupnost a spolehlivost a pak cena. Dostupnost a spolehlivost musí být stoprocentní a cena co nejnižší. Jenže spolehlivost je, s rostoucím množstvím neřiditelných občasných zdrojů energie (OZE), v ohrožení. Tím pádem je v ohrožení i její dostupnost. A cena elektřiny, potažmo energií obecně, se s rostoucím množstvím OZE nesnižuje. Naopak roste. A poroste i nadále. Nasvědčují tomu všechny prognózy, kromě těch opravdu zeleně zaujatých. Protože se do její ceny promítají náklady, jež jsou nezbytné právě kvůli rostoucímu množství OZE. Navíc, výstavba a provoz OZE jsou již neodmyslitelně spojeny s dotacemi ze státních rozpočtů. Bez nich by se žádný rozmach těchto nestabilních zdrojů nekonal. To nejsou lobbistické bláboly, nýbrž fakta.
Možná lidstvo opravdu čeká s OZE skvělá budoucnost plná přebytků energie. Ale zatím je daleko reálnější a také bližší budoucnost s omezováním dodávek či eufemisticky řečeno regulací na straně spotřeby (tedy omezování odběru) a s vysokou cenou nedostatkové energie. Třeba proto, že fotovoltaika a vítr se nedoplňují tak dobře, jak o tom příznivci OZE mluví. A třeba proto, že náklady na tento přechod a dekarbonizaci se počítají – i v zeleně optimistickém Bruselu – v bilionech eur. Zatím se tam předpokládá bilion eur ročně.
Německé solární jásání vs. realita
Dokud nebude uspokojivě vyřešena a cenově dostupná akumulace elektřiny, bude nejistota a vysoká cena přetrvávat. V komentáři bez kontextu uvedený údaj o investičních nákladech asi 3,5 milionu korun na kapacitu jedné megawatthodiny v bateriích nelze hodnotit jinak, než jako, ehm, matoucí. Jedna megawatthodina v celostátním měřítku totiž nic neznamená. A zmínka o sodíkových bateriích není nic jiného, než vyjádření víry, že to v budoucnu půjde.
Jenže odpovědný energetik nemůže odkývat rychlý přechod na OZE, protože zatím přinášejí víc nejistoty, než jistoty. A energetika je postavená na jistotě. Proto nelze souhlasit s přeskokem na technologie, jejichž nasazení je teprve v plenkách, nebo se teprve vyvíjejí. Energetika potřebuje odzkoušené a ověřené technologie. I proto jde o odvětví, v němž nejsou možné rychlé revoluce, ale jen uvážlivý vývoj.
Stále dokola se opakující výpady o uhelné lobby, kterým se nevyhnul ani Zdeněk Sobotka, jsou pouze marketingovým a propagandistickým trikem, jak odvrátit pozornost veřejnosti od výše uvedeného. Jistě, že si uhelníci snaží chránit svůj byznys. Současně však vidí, že elektřina z uhlí je v součtu stále tou reálně nejlevnější. A tak jim její vynucovaný rychlý konec, spolu se znalostmi energetických a fyzikálních zákonitostí, nedává smysl. Stejně jako nikomu, kdo se o energetiku začne objektivně zajímat. Jinak by se už dávno vrhli na výstavbu OZE ve velkém. Peníze by na to měli.
Komentář Zdeňka Sobotky je dobré si přečíst celý. Ukazuje totiž velmi dobře, jak se k energetice přistupovat nemá. Ale také to, jak se k ní v Bruselu a v členských státech EU přistupuje.