Doba čtení:3 m, 15 s
Jasné argumenty, vyvracející často opakované dezinformace o obrovských a spásných možnostech komunitní energetiky, přednesl v senátu profesor František Hrdlička z ČVUT.
Účast na semináři s názvem Dekarbonizace s lidskou tváří, aneb čím si posvítíme na transformaci?, který proběhl v senátu (zde), měla být pro ministry, poslance a senátory povinná. Bohužel nebyla. Například ministr životního prostředí Petr Hladík by se tam dozvěděl, proč jeho velké očekávání od takzvané komunitní energetiky je zcela liché.
„Již před 12lety předpokládala Mezinárodní energetická agentura (IEA), že v bezuhlíkových scénářích výrazně poroste podíl elektrické energie na konečné spotřebě,“ připomněl ve svém vystoupení Hrdlička. Přesto se nyní řada lidí diví analýzám ČEPS, že nám bude chybět elektřina. Při hledání řešení se však ti udivení lidé zavile brání tomu, aby akutně hrozící nedostatek elektřiny vyřešila stavba stabilně fungujících zdrojů.
Odevzdá Česko energetickou nezávislost?
Proto jim přišel vhod pojem „komunitní energetika“, který se začal častěji objevovat před dvěma, možná třemi roky. Proti myšlence samé asi nikdo nic nemá, ale nelze ji prezentovat jako recept na vyřešení nedostatku elektřiny. Není toho totiž schopná. Zejména, když je postavená jen na větrných či fotovoltaických zdrojích. „Koncept komunitní energetiky neřeší ani nedostatek elektřiny, ani zásobování teplem,“ konstatoval profesor. Zároveň však nijak nezastíral ani jeho možné přínosy. Ale ani jeho limity.
Ten základní limit je v tom, že největší produkce dosáhne komunitní energetika postavená na větru a slunci v létě. Naopak v zimě, kdy je spotřeba elektřiny největší, bude její produkce menší, případně zanedbatelná či vůbec žádná. Což bateriová úložiště, jaká si bude nějaká „komunita“ schopna pořídit, nejsou schopná překlenout. Toto omezení u OZE platí, ať je to komunitní energetika, nebo není.
„Máme tři miliony domácností s vlastním domem. Pokud by každý z nich měl fotovoltaiku a lidé by v nich důsledně šetřili a odkládali náročnou spotřebu, třeba praní a žehlení, mohlo by to znamenat úsporu až 75 procent spotřeby elektřiny. Ovšem bez tří zimních měsíců,“ vypočítal František Hrdlička. Což je pro leckoho překvapivě pozitivní výsledek. I když rozhodující pro jeho dosažení by bylo zmíněné důsledné šetření a odkládání náročné spotřeby, takže skutečné číslo by zcela jistě bylo nižší. Ale i tak by to byla zajímavá úspora.
Vládní energetické cíle se vzájemně vylučují
„Pro produkci elektřiny mimo tři zimní měsíce jde o úsporu nároků na centrální zdroje zhruba 8,9 terawatthodiny. Abychom však při současných cenách měli fotovoltaiku na každé ze zmíněných tří milionů střech, stálo by to 1260 miliard korun,“ pokračoval profesor ČVUT k méně příjemným zjištěním. „Úspora jedné terawatthodiny prostřednictvím střešní fotovoltaiky nás tím pádem vyjde na 142 miliard korun. Což je cena jednoho jaderného bloku, který dodává elektřinu stále,“ uzavřel výpočty Hrdlička.
Za cenu jaderného bloku by tak Česko získalo volatilní, tedy nestabilní zdroje elektřiny, jež je právě pro jejich volatilitu nezbytné na celostátní úrovni zálohovat. Zdroji, které jsou stabilní. Protože čím více OZE budeme mít, tím větší zálohu za ně musíme mít připravenou. Čili ani 1,26 bilionu korun ve střešní fotovoltaice nezbaví stát potřeby vyřešit stabilní a velkokapacitní produkci elektřiny. O to spíš, že komunitní energetikou založenou na těchto nestabilních zdrojích nelze pokrýt minimálně 60 procent spotřeby, kterou představuje průmysl, energetika, kritické prvky infrastruktury (zdravotnictví, doprava) a významný podíl městských domácností, které na komunitní energetiku nedosáhnou.
Pro představu, průmysl spotřebovává 36 procent elektřiny, 28 procent domácnosti, 23 procent obchod, služby, školství, zdravotnictví, osm procent pak samotná energetika. Dvě procenta potřebuje zemědělství a lesnictví a po jednom procentu stavebnictví a doprava.
Z uvedených čísel je zřejmé, že komunitní energetika, kterou jako řešení transformace energetiky na bezemisní vzývá řada politiků a aktivistů, takovým řešením v žádném případě není. Naopak by takovým řešením byly jaderné bloky, které by Česko mohlo postavit za peníze, jež by stála nejistě dodávající střešní fotovoltaika…