Vládní energetické cíle se vzájemně vylučují

Ministerstvo průmyslu dokončuje zadání pro přípravu Aktualizované Státní energetické koncepce, tedy strategického dokumentu, který určí vývoj tuzemské energetiky v příštích letech. Koncepce má tři klíčové cíle. Problém je v tom, že se vzájemně vylučují.

Fialova vláda slíbila schválení nové koncepce do konce letošního roku. Je to samo o sobě velmi rychlé tempo, v současné turbulentní situaci, která přináší řadu nových neznámých, to platí dvojnásob. Česká energetika se navíc nachází doslova v historickém bodu, kdy je jasné, že se bude zásadním způsobem měnit.

Tři „vrcholové“ cíle koncepce vycházejí ze zákona. „Za klíčová východiska lze považovat především závazky České republiky v oblasti ochrany klimatu. Dalšími základními požadavky jsou energetická bezpečnost a „konkurenceschopnost a sociální přijatelnost“, tedy cenová dostupnost energií, stojí v materiálu, kterým se bude zabývat vláda.

Probudí politiky energetický budíček?

„Potíž je v tom, že tyto cíle se vzájemně vyvracejí: buď můžeme rychle dekarbonizovat, abychom co nejaktivněji přispěli ke splnění evropské mety na snížení emisí skleníkových plynů. Pak ale budou náklady obrovské, stoupne riziko energetického deficitu a země bude maximálně závislá na dovozu paliv a surovin pro výrobu energie. Nebo můžeme dekarbonizaci zpomalit. Transformaci by to zlevnilo, protože bychom nemuseli vkládat tolik peněz do technologií, které jsou předem považovány za provizorní řešení na pár let (například výroba elektřiny a tepla ze zemního plynu), nebo do postupů, které zatím nejsou vyvinuty natolik, aby fungovaly na standardním investičním trhu,“ napsala v analýze pro Seznam Zprávy Zuzana Kubátová.

Vláda bude muset tento zásadní rozpor vyřešit. Otázkou ale je, zda si je toho plně vědoma. Z některých vyjádření politiků vládní koalice je totiž zřejmé, že buď uvěřili mnohokrát opakované fabulaci o tom, že obnovitelné zdroje energie jsou levné a posílí energetickou soběstačnost a bezpečnost, nebo ji v horším případě vědomě pomáhají šířit.

K dispozici je naštěstí hned za hranicemi německý příklad. Naši západní sousedé jsou v transformaci energetiky oproti nám o dost vepředu. Proto se můžeme podívat, nejen kolik peněz je to už stálo, ale především, že i přes spousty nainstalovaných gigawatů ve větru i slunci jsou stále zejména v zimním období závislí na uhlí, plynu či třeba dovozu elektřiny například od nás.

Poučit se z německých chyb nic nestojí. Naopak jejich opakování nás přijde pořádně draho.