Doba čtení:2 m, 59 s
Budí se politici kvůli energetice v noci hrůzou, nebo spokojeně spí v přesvědčení, že je vše v pořádku? Foto: pixabay.com

Mezi politiky zavládla skutečná panika poté, co ČEPS zveřejnil zprávu o skutečném stavu energetiky, napsal na Twitteru šéfredaktor serveru Info.cz Michal Půr. Otázka zní, přinese tato panika konečně koncepční přístup k energetice?

Půr ve zkratce shrnul, v čem tkví podstata problému. „Vláda řekla, že do roku 2033 skončí Česko s uhlím. V takovém případě musíme nahradit zhruba 9,5 GW výkonu uhelných bloků. I kdybychom postavili náhradu 10 GW obnovitelných zdrojů, tak jelikož jsou jen občasné, musíme postavit 10 GW v plynu nebo v jádru. Když to sečteme, tak je to velmi hrubě 20 GW výkonu do roku 2033, tedy do deseti let. Je to 20 Temelínů do 10 let! Skutečný stav je takový, že máme rozjetou stavbu 1 bloku o výkonu zhruba 1000 MW. Vychází z toho jedna jediná věc. Nevychází to. A nerad to říkám, ale de facto jedinou alternativou je plyn, s jehož dodávkami víme všichni, jak to je,“ napsal.

Před hrozícím nedostatkem elektřiny a jejími vysokými cenami varují mnozí energetici už dlouhé měsíce. Dělali to dlouho před zahájením ruské agrese na Ukrajině, kterou politici rádi označují za příčinu energetické krize. Ve skutečnosti byla spíše jen jejím urychlovačem a zesilovačem. Skutečná příčina totiž tkví v dlouhodobém odstavování stabilních zdrojů a jejich nedostatečným nahrazováním. Pokud se tak sejde víc dílčích problémů naráz, je obří průšvih na světě.

Stále si však nejsem jist, že jsme se dostatečně poučili. O tom svědčí některé reakce na Půrův tweet, kdy například novinář David Tramba napsal: „To je nějaký divný. O žádné panice mezi politiky nevím. Navíc ta zpráva ČEPS se ne zcela povedla, pracuje s přehnaně pesimistickými prognózami.“

Může být jezuita ministrem pro náboženství?

Především ale dosavadní vyjádření i kroky politiků. Ty trochu připomínají partu dětí, které se na pískovišti trumfují, kdo řekne něco zajímavějšího. Ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) ještě před svým jmenováním rezolutně prohlásil, že konec uhlí se posouvat nebude, platí rok 2033. Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) zase prohlásil, že díky revolučnímu“ konceptu komunitní energetiky se republika zbaví závislosti na Rusku. Aby toho nebylo málo, tak ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) přišel s tím, že by ještě tato vláda měla rozhodnout o výstavbě ne jednoho, ale rovnou čtyř nových jaderných bloků. Z pohledu české energetiky jde prý o jednoznačnou prioritu.

Mezitím se na Ministerstvu průmyslu a obchodu připravuje Aktualizace Státní energetické koncepce. Těžko říci, zda se v ní zmíněné návrhy promítnou, stejně jako si nejsem jist, že bude reflektovat doporučení odborníků, z nichž mnohá jsme publikovali i na našem serveru například zde, zde nebo zde.

Když se něco jmenuje koncepce, mělo by jít o skutečně koncepční materiál, rozhodně ne o jakýsi klobouk plný králíků všech velikostí a barev. Stát by si měl na samém začátku definovat, jak velký vliv na energetiku chce mít a jaké jsou jeho priority. Následně by si měl zadat detailní analýzy možností, jaké má. Jejich výsledky pak podrobit kritické a odborné diskuzi ze všech relevantních úhlů pohledu. Cokoli se v energetice udělá, má totiž vždy řadu dopadů od energetické bezpečnosti, přes ekonomiku až po životní prostředí. Ve hře je opravdu hodně, a to jak peněz, tak i dalších aspektů v čele s tím, zda budou zajištěny stabilní dodávky energií.

Michal Půr napsal, že mezi politiky vypukla panika, David Tramba kontroval, že si žádné nevšiml. I tento zdánlivě nepodstatný nesoulad mezi vyjádřeními dvou novinářů je sám o sobě poměrně varovným signálem. Snad jej zachytí premiér Petr Fiala.