Doba čtení:2 m, 38 s
V uplynulých dnech se objevilo v médiích několik rozhovorů s profesorem Václavem Smilem. Co je hlavní argument těch, kteří s jeho analytickými závěry nesouhlasí?
Srozumitelnost a čísla, čísla a čísla. Kdo čte nebo poslouchá vývody českého rodáka Václava Smila, emeritního profesora kanadské University of Manitoba, je konfrontován s fakty, která se v takové frekvenci v médiích obvykle neobjevují. Kdo chce proti jeho argumentům stavět ty své, má velmi těžkou pozici.
Ti, kteří nepatří mezi zastánce klimatismu, se Smilem polemizují o dílčích otázkách. V diskuzích pod články se takhle například objevuje nesouhlas s jeho skepsí vůči reálné chuti států stavět jádro, či s jeho skepsí vůči brzkému a spásnému nasazení modulárních reaktorů.
Avšak ti, kteří zastávají klimatické pozice, nesouhlasí s jeho vývody víceméně jako s celkem. Což je vyšší úroveň. O to vyšší, že Smilova argumentace je natolik logická a podložená čísly, že to v podstatě nejde. Tedy nejde… Jde. Jen není možné argumentovat stejně, jako to dělá on. Jde to, když budete vytrhávat jednotlivé složky problému ze souvislostí a nepřipustíte návrat do kontextu. Nebo když úplně přestanete používat čísly podložené argumenty a místo nich nasadíte své přesvědčení, víru. Když budete argumentovat Smilovým věkem. Ne snad, že by byl ve svých 80letech senilní. To opravdu říct nejde. Ale můžete rozehrát kartu starého dinosaura, který vidí svět dinosauříma očima, a proto se fatálně mýlí. Jenže tohle není střet o to, co si kdo myslí o 72 pohlavích, který je veden primárně v pocitové rovině. Tohle je spor o to, jestli systém bude fungovat, nebo nebude fungovat. Je to spor, ve kterém jde všechno spočítat. A v matematice nemají pocity místo.
Smil: Dekarbonizace Evropy nemá z pohledu klimatu smysl
A to je právě to, co členům klimatického tábora asi vadí nejvíc. Protože jejich argumentace je od počátku postavená na pocitech. Ty pak podkládají dílčími výpočty, jež jejich pocity potvrzují. S částí veřejnosti a velkou částí novinářů jim tento přístup funguje. Proti Smilovi však neobstojí. Přitom jej nelze obvinit z toho, že kašle na přírodu, nebo že je mu jedno, co bude. Nejde jej obviňovat z toho, že je členem uhelné lobby. On prostě jen dává dohromady fakta. Na základě toho napsal už 40 knih. Polemika s někým takovým chybí Zelené frontě od začátku. Protože kdyby museli od počátku obhajovat své myšlenky proti číslům a faktům, nikdy by nemohli získat v prostoru EU i Spojených států takový vliv. Nebo by za ty roky vymysleli funkční způsob, jak udržet podnebí na stejné úrovni, jako je.
Místo toho vymysleli řadu konceptů, které čím dál víc směřují k nastolení zelené diktatury v evropských státech, ale nějaké záchraně klimatu se nepřibližují ani o píď. Protože odmítají uvažovat o globálním problému v globálních souvislostech. Přesto ale dokážou Smilovy vývody odmítat. Proč? Prostě proto. Protože odporují jejich pocitům.
Velmi pěkně tento přístup ilustroval známý europoslanec, který na semináři o dezinformacích v oblasti klimatu obvinil jaderného fyzika z toho, že je proponentem uhelné lobby. Když se jej fyzik zeptal, na základě čeho to tvrdí, europoslanec po kratičké odmlce odvětil: „Protože jste“.