Doba čtení:3 m, 31 s
Evropa nedosáhne uhlíkové neutrality v roce 2050, jak si předsevzala. Ale i kdyby se jí to povedlo, klimatické změně nezabrání, uvedl v rozhovoru pro SZ Byznys vědec a spisovatel Václav Smil, jehož knihy čte a doporučuje třeba Bill Gates.
Klimatickou změnu neodvrátíme, pokud nezačne oxidu uhličitého v atmosféře každoročně ubývat. Ekonomický růst je ale spjat s fosilními palivy. Globální emise proto stoupají s tím, jak se rozvojové země snaží dotáhnout na úroveň Číny, Evropy a USA, vysvětlil Smil, podle nějž je evropské dekarbonizační úsilí z pohledu klimatu nesmyslné.
Klimatická hysterie
Smil také tvrdě kritizoval klimatickou hysterii, kterou předvádí například generální tajemník OSN António Guterres.
„Samozřejmě, že svět neskončí kvůli klimatické změně. Může skončit kvůli Rusku, Číně nebo Americe. Klimatická změna nepostupuje tak, aby se tu za pár let všechno zhroutilo. Když někdo tvrdí, že svět kvůli oteplování skončí kolem roku 2030, jak to nazvat jinak než hysterií?“, vyslovil řečnickou otázku Smil.
Řešení podle něj může spočívat v omezení spotřeby energie. „Bohaté země mohou něco udělat. Chudé už méně. Každá bohatá země může slevit ze své spotřeby energie. Kdybychom konzumovali i o 30 nebo 40 procent méně energie než dnes, vlastně by se nic nestalo. Loni se Evropa bála, že bez ruského plynu padne, že Německo padne, že všichni umřou zimou. A co se stalo? Spotřebovalo se o nějakých 30 procent plynu méně, Evropa to zvládla a letos zase poletí spousta Čechů na dovolenou do Thajska,“ vysvětlil Smil.
Podle něj to, že instalujeme velké množství větrných turbín nebo fotovoltaiky, klimatické změně nezabrání. „Klimatická změna odpovídá na jedinou věc – úbytek CO2 v atmosféře. Klimatická změna je globální problém, který nevyřešíme lokálně. Celá EU snížila objem emisí relativně i absolutně. Zatímco Evropa nebo USA dekarbonizují jak relativně, tak v absolutních číslech, celý svět dekarbonizuje pouze relativně. Před 20 lety pocházela primární energie ve světě z fosilních paliv z 87 procent, loni z asi 81 procent. Ale zároveň svět spotřebovává asi o 60 procent víc fosilní energie než před těmi 20 lety, protože celková spotřeba stoupá. Takže globálně žádná dekarbonizace neprobíhá. A klimatická změna reaguje jenom na absolutní množství CO2 v atmosféře, tak jak se mění každý den, rok po roce, posledních 250 let,“ popsal problém Smil s tím, že Evropa sice mluví o rychlé dekarbonizaci, ale všechno, co pro ni zatím udělala, nemá vůbec žádnou cenu, co se týče klimatu.
„Taky jestli dnes Čína instaluje nejvíc solárních a větrných zdrojů, nemá to žádnou cenu pro klima. Protože na celé zeměkouli se vypouští každý rok víc a víc karbonu, dnes o 60 procent víc než před 20 lety. Celková tonáž karbonu v atmosféře celosvětově stoupá, protože Čína, Indie, Saúdská Arábie, JAR, Brazílie spotřebují o 60 procent víc energie,“ uvedl vědec.
Soláry mají smysl na jihu
Smil rovněž upozornil na to, že v podmínkách střední Evropy nedává instalace fotovolatických elektráren velký smysl. „V Německu bývá i v létě zataženo a prší. Když postavíte solární elektrárnu v Arizoně, pracuje 35 procent roku. Na Sicílii 32 procent. Ale v Německu má solární elektrárna průměrný kapacitní faktor 11 procent, plných 89 procent roku nepracuje. To je ten slavný Germany Engineering? Firma Siemens někdy v roce 2008 publikovala interní zprávu, která se později dostala na veřejnost. Vypočítali v ní, že kdyby se německá solární kapacita postavila v Itálii a propojila vysokonapěťovým vedením s Německem, hodně by se ušetřilo. Amerika staví solární elektrárny v Arizoně, v Kalifornii, v Mexiku. Evropa by je měla stavět v jižním Portugalsku, jižním Španělsku a v jižní Itálii. Ne u Berlína,“ zdůraznil vědec.
Ten je současně nevěří, že dekarbonizaci zajistí jádro. „Jaderná energie je mrtvá a nevidí to jen ten, kdo nechce. Jak může být jaderná energie v Evropské unii k něčemu, když nejmocnější evropský stát je proti ní fanaticky, ideologicky zaměřený? Zkuste stavět reaktory v Itálii. Nebo v Rakousku, to skončíte před soudem,“ uvedl Václav Smil.