Doba čtení:3 m, 13 s
Ekologie, která stála u zrodu protikomunistických demonstrací v roce 1989, za dalších 30 let zdegenerovala na klimatickou ideologii. Což jejím příznivcům brání poznat, co dělají špatně.
„Dekarbonizace EU zachrání světové klima!“ Kéž by to byla pravda. Pak by plíživý, ale přitom rychlý ekonomický propad států sdružených v EU měl alespoň nějaký smysl. Jenže to pravda není. Celosvětové emise oxidu uhličitého rostou, přestože je státy v EU systematicky – a velmi draze – snižují. Takže rozpad ekonomiky Starého světa nemá vůbec žádný „klimatický“ smysl. Jediným výsledkem je a bude drastický propad ekonomiky unijních států a posílení států jiných, především Číny. Toho státu, který do ovzduší vypouští bezkonkurenčně nejvíc oxidu uhličitého.
Nic z výše napsaného není těžké ověřit v hlavních médiích napříč světem. Přesto se čeští i unijní politici tváří, že zachraňují svět. Kritiky umlčují tím, že jsou antisystémoví, nebo proruští. Jenže rovnítko mezi kritikou současné energetické politiky EU a proruským postojem je prvotřídní manipulací.
Proruský je ten, kdo tvrdí, že je potřeba se vrátit k dodávkám ruského plynu, ať to s napadenou Ukrajinou udělá cokoli. Proruský je ten, kdo chce rozpustit NATO, nebo požaduje, aby z něj Česko vystoupilo. Objektivní kritik je ten, kdo říká, že se unie řítí do energetického pekla. Řečeno slušně. Jenže to nejsou příznivci Green Dealu, tedy dekarbonizované EU, ochotni přiznat. Protože to nechápou. Proč? Protože se sami zavedli do stejného stavu, jako ortodoxní vyznavači jakékoli víry. Kromě jejich vidění světa je vše špatné. I když je to pravda.
Šnobr: Energetiku v Česku neřídí stát, ale ČEZ
Proto jsou schopni tvrdit, že akutně hrozící nedostatek elektřiny v prostoru EU, za který z valné části může protežování občasných zdrojů energie (OZE), vyřeší víc občasných zdrojů elektřiny. Aby svému tvrzení mohli věřit, neustále opakují, že za energetickou krizi může ruský útok na Ukrajinu. Že tato krize začala půl roku před ruskou agresí, ignorují. Že jsou větrné elektrárny materiálově násobně náročnější – a tedy emisně škodlivější – než jaderné elektrárny, ignorují také. Ba dokonce v posledních měsících dělají, alespoň v Česku, vše pro to, aby se v této, pro větrné elektrárny málo vhodné zemi, tyhle OZE začaly stavět ve velkém. Nebo tvrdí, že je nezbytné mít na každé střeše fotovoltaiku, protože to přemění energetiku. Jen již neříkají, že tyto elektrárny můžou v Česku na plný výkon pracovat jen asi 1000 hodin ročně. Jenže rok má víc, než 8700 hodin. Akumulace elektřiny je přitom nevyřešená a tedy astronomicky drahá.
To vše jsou oficiální fakta, žádné konspirace. Najít si tyto údaje ve věrohodných zdrojích na internetu, zvládne každý školák. Přesto to politici odmítají přiznat. Situace je velmi podobná té, která v Česku panovala na konci osmdesátých let. Většina lidí věděla, že ekonomicky ani lidsky systém nefunguje, ale vládnoucí komunisté to odmítali přiznat. Kritiky poměrů pro jistotu zavírali do kriminálů. Se zavíráním do vězení za kritiku se dnes teprve koketuje. Mediální dehonestace je ale běžná, přehlížení kritických názorů standardem. Ale již teď je jasné, co mají obě situace společného.
Ti co vládnou (tedy nejen vlády, ale i celý konglomerát Zelené fronty), nevidí, že se systém hroutí. Nezastavitelně. Stejně, jako to neviděli komunisté. A už vůbec nevidí, že se systém hroutí, protože jejich vize je od začátku špatná.
A pak se diví, že ve volbách v různých státech v EU zelené strany oslabují (např. zde). Bohužel, ani autor článku z odkazu nechápe, co je na vizích církve green dealové špatně. A také se tváří, že zastavení tání alpských ledovců je v rukách Švýcarů a dalších Evropanů. Bohužel tomu tak není. Rozhodující karty omezování emisí oxidu uhličitého má v rukou Čína. A ta emise nesnižuje. Protože chce mít dost elektřiny. Voliči si to, na rozdíl od politiků, uvědomují velmi dobře.