Rekultivace Růžodolské výsypky skončí v roce 2018

Jezero Most a Růžodolská výsypka. Foto: Severní energetická

Rekultivace rozsáhlé vnější výsypky lomu ČSA bude zcela ukončena rokem 2018, kdy poslední tečkou za více jak padesátiletým úsilím rekultivačních odborníků bude ukončení posledních 27 hektarů realizovaných v rámci projektu 15 miliard. Již nyní je území rekultivované výsypky zapojeno do okolní krajiny, je její součástí. Napsaly Sev.eNoviny.

Málokdo si dnes uvědomí, jak složité bylo zakládat výsypku na území poddolovaném hlubinnou těžbou ze zemin, které nebyly vhodné pro umístění do tělesa tehdy budovaného Ervěnického koridoru. Dalším podstatným vlivem na zvyšující se technickou náročnost díla bylo řešení zakládání v těsném sousedství skládek CHEZA (dnešní Unipetrol), vyskytujících se v uvedeném prostoru z  dob válečných. V podloží výsypky se navíc nacházelo značné množství prohlubenin a útvarů, které vznikly jako důsledek leteckých náletů CHEZA ve 2.světové válce.

V původních  plánech rozvoje těžby se uvažovalo o výsypce Růžodol jako o výsypce dočasné, měla být totiž z větší části odtěžena v souvislosti s postupy tehdy uvažovaného velkolomu Kohinoor. K výsypce se vztahuje mnoho dalších zajímavých skutečností, jako například to, že na náhorní plošině měla být zemědělská rekultivace, ale z důvodu sousedství chemických závodů se podařilo prosadit lesní porosty téměř na celé ploše a tím vznikla přirozená biologická clona pro město Litvínov. Vlastní zakládání výsypky postupovalo směrem od Litvínova na jihovýchod, umístěno sem bylo až 115 milionů metrů krychlových zemin a její sypání bylo ukončeno v  roce 1995 v oblasti jižně od obce Mariánské Radčice.

Celková výměra výsypky je zhruba 760 hektarů, z toho rekultivací je řešena plocha o výměře 658 hektarů. Zbývající část území je využita pro jiné záměry, převážně skládkování. Pozemky u  paty výsypky u silnice do Litvínova byly zalesněny v předstihu, spolu se zahájením sypání výsypky. Postupná další lesní rekultivace byla zahájena od  roku 1971 na severních svazích u Litvínova, od roku 1989 pokračovala na svazích směrem k  chemickým závodům. Rozsáhlé plochy lesnických rekultivací byly ukončeny v  roce 2010 a všechny tyto plochy jsou dnes součástí lesního půdního fondu.

V rámci samotné rekultivace vznikaly zajímavé biotopy, a to především ve vazbě na to, jak byly plochy do rekultivace předávány. Pro rekultivaci výsypky byly prioritou funkce ekostabilizující a ochranné, s cílem hygienické clony mezi průmyslovou zónou a  obydlenou částí. Rekultivací vzniklo 442 hektarů lesní půdy a 192 hektarů krajinné zeleně. Příkladně je řešen přístup do území množstvím zpevněných komunikací, které jsou dnes využívány také jako cyklostezky. V rámci rekultivace byl řešen i povrchový systém odvodnění. Vznikly odvodňovací příkopy, retenční a vodní nádrže a to celkem 24 hektarů vodních ploch. Množství drobných retencí přímo na výsypce a pod její patou další rozsáhlé vodní plochy, dnes využívané k rybolovu.

Koncepční přípravou rekultivací Růžodolské výsypky se zabývala Anna Beránková, dnes již dlouholetá důchodkyně. Srdcem i duší rekultivákem ale zůstala a spolupracuje se Stanislavem Štýsem při pořádání výstav o rekultivacích. V  rámci realizace bojovala o  každý stromek dnes již také důchodkyně Marcela Vandasová, stavařka, která přešla do rekultivací z  investic, a tak mohla významně ovlivňovat i některé odvodňovací prvky stavebního charakteru.

.