Doba čtení:2 m, 29 s
Energetici se obecně shodují na tom, že v následujících dekádách se neobejdeme bez řiditelných zdrojů. A protože i jejich výstavba může zabrat desetiletí, je na místě si konečně přiznat nepříjemnou pravdu: přechodovým palivem v Česku bude plyn nebo uhlí. V komentáři pro Info.cz to napsal senátor za TOP 09 Tomáš Třetina.
Upozornil, že obnovitelné zdroje u nás dokáží uspokojit poptávku jen za ideálních klimatických podmínek a spíše v teplých měsících a skoro vůbec ne v těch studených, kdy je třeba nejvíce topit i svítit.
„Ani jádro se českým přechodovým palivem nestane, a to už jen z toho prostého důvodu, že ho v dostatečné kapacitě nestihneme postavit včas (o astronomických investičních nákladech nemluvě). Bez ohledu na stávající i budoucí jaderné trumfy v našich rukou nám tedy nezbývá než při hře o budoucnost energetiky koukat do karet Němcům,“ vysvětlil Třetina, proč je nezbytná sázka na zmíněný plyn či uhlí.
Výhodou plynu je podle něj špičková vysoce automatizovaná technologie s účinností až nad 60 % a nedostižnou flexibilitou výkonu.
Rafaj: Znovu se nemůžeme nechat vydírat
„Na druhou stranu žijeme v době, kdy z bezpečnostních důvodů šetříme každý kubík plynu a kdy masivní zvýšení jeho spotřeby potřebujeme asi stejně jako nárůst poptávky v Asii. Plynaři sice říkají, že plynu bude dost, sami si ale nejsou jisti, zda ho bude dost i pro nás a za jaké ceny. Nicméně v první fázi nás tyto problémy možná nemusí tolik trápit, protože paroplynky neumíme ani postavit – technologie by dodávaly takřka výhradně zahraniční společnosti,“ upozornil senátor s tím, že z pohledu uhlíkové stopy jsou plynové elektrárny, které spalují břidličný plyn přepravený z druhého konce planety jako LNG, navíc s uhelnými zcela srovnatelné.
Proto vyjádřil překvapení, že v debatě o náhradě uhlí dosud nikdo nepřišel s tou nejjednodušší možnou odpovědí: Co kdybychom ho nahradili čistším uhlím?
„Elektrárny a teplárny tu stojí, uhlí pod zemí je, dejme provozovatelům rozumnou ekonomickou perspektivu, aby dokázali vyřešit rtuť a snížit emise, co to půjde. Tímto způsobem lze bez nějakého většího úsilí přinejmenším získat čas. Dobře si to uvědomují Poláci, kteří nedávno natvrdo řekli, že přechodovým palivem je pro ně právě domácí uhlí,“ uvedl Třetina.
Zároveň vyjádřil přesvědčení, že nejrozumnější bude kombinace různých přístupů. „Jak ale udržet na trhu uhelnou flotilu v dostatečné síle a zároveň rozhýbat investice do nových plynových zdrojů? Bez nějaké formy veřejné podpory se bohužel neobejdeme. Nabízí se sáhnout po některém z osvědčených nástrojů: kapacitních mechanismech, rozdílových smlouvách (contract for difference) či dlouhodobých kontraktech na odběr energie. Souběžně pak tlačit na reformu trhu emisních povolenek, z nichž se nikdy nestalo to, k čemu byly vymyšlené – místo motoru dekarbonizace z nich máme jen další daňové zatížení pro koncové spotřebitele,“ upozornil senátor s tím, že je nepochybně správné investovat do moderních a bezemisních technologií, ale nelze si namlouvat, že vše vyřešíme během 10-20 let, když to nedokázalo ani Německo.