Doba čtení:5 m, 42 s
„Je třeba být aktivní už při přípravě těch regulací, hledat koalice se státy, s nimiž se můžeme vzájemně podpořit. Jde o každý detail,“ vyzývá nový prezident Svazu průmyslu a dopravy Jan Rafaj. Foto: Jan Rafaj

„Na problém chybějících dopadových studií po jednotlivých zemích dlouhodobě upozorňujeme,“ říká ve druhé části rozhovoru pro iUHLI.cz kriticky na adresu EU a Green Dealu nový prezident Svazu průmyslu a dopravy Jan Rafaj.

I v druhé části našeho rozhovoru (první část zde) Jan Rafaj upozorňuje na skutečnosti, které politici při vymýšlení Green Dealu a „zelené tranzice“ opomíjejí. A na to, jaké reálné problémy to způsobuje.

„Elektrifikovat výrobu oceli umíme, ale neznamená to jen postavit obloukovou pec, ale přivést k peci nové vedení velmi vysokého napětí, které zařizuje distributor nebo provozovatel přenosové soustavy a souvisí s kapacitou sítě v dané oblasti. To nejsou záležitosti na měsíce, ale na roky plánování. Do až takového detailu se ale při vyjednávání o snižování emisí na úrovni států nechodí,“ uvádí příklad opomenutí ze strany politiků Jan Rafaj.

„Vyrábět bezemisně cement znamená zachytávat CO2, protože při výrobě oxid uhličitý vzniká samotným chemickým procesem výroby. Nestačí tedy vyměnit palivo ve zdroji už tak energeticky náročné výroby,“ přidává další příklad.

Proč nesouhlasit se Smilem?

Mimochodem, jak z vaší pozice vidíte vládní konsolidační balíček? Má se například dvojnásobně zvýšit daň z nemovitosti, ale na zelené dotace se nesáhne. Nebo jen trochu. Dává vám to smysl?

Představený balíček je velmi komplexní materiál a určitě nejsme spokojeni se všemi položkami. Stav veřejných financí je však neúnosný. Posledních pár let jsme zde žili nad poměry. Neúměrně se zvedaly důchody, platy ve státní sféře a rozdávaly plošné dotace bez ohledu na potřebnost. Důsledkem jsou daně a poplatky. I ty, které si nepřejeme. Prioritou do budoucna by mělo být zajištění hospodářské prosperity, mezi kterou patří i zajištění únosné dekarbonizace, jak jsem již zmínil.

Proto, pokud mám srovnat jen tato dvě opatření, tak to smysl dává. Zvýšení daně z nemovitosti je podle průzkumů mezi našimi členy přijatelné opatření, byť samozřejmě žádné zvýšení daní není něco, co bychom podporovali. Změny v oblasti národních dotací jsme očekávali, o konkrétním nastavení budeme ještě jednat s jednotlivými ministerstvy. Dnes nejsou k tomuto plánu vůbec detaily, a proto je komplikované se k němu vyjadřovat.

Zásadní pro nás je, a to nám premiér slíbil, že se důkladně projdou jednotlivé položky za každý resort za naší účasti a vyhodnotí se reálnost úprav, jejich dopady, včetně konkurenceschopnosti, a až poté bude učiněno finální rozhodnutí o struktuře. Zde je důležité a věříme, že je to i cílem vlády, abychom nadále podporovali investiční rozvoj a transformaci naší ekonomiky.

Česká vláda, s výjimkou emisní normy pro automobily Euro 7, zelené kroky podporuje, jako by výhrady, o kterých mluvíte, neslyšela. Znamená to, že ví něco, co průmyslníci nevědí, nebo prostě Green Dealu věří? Přitom dopadové studie na úrovni jednotlivých států nejsou k dispozici.

Česká republika se zavázala k plnění Pařížské klimatické dohody, proto je logické, že směrování zelené politiky EU podporuje. A určitě se nevymezuje jen vůči emisní normě Euro 7. Členské státy obecně, včetně Česka, mají ke klimaticko-energetické legislativě vždy mnohem realističtější postoj než třeba Evropský parlament. Průmysl je mnohdy ještě opatrnější, ale nerad bych generalizoval. Pro řadu oborů je to příležitost, ale pro mnoho dalších naopak složitý problém, někde i ohrožující jejich působení v Česku či v Evropě. Vyrábět bezemisně cement znamená zachytávat CO2, protože při výrobě oxid uhličitý vzniká samotným chemickým procesem výroby. Nestačí tedy vyměnit palivo ve zdroji už tak energeticky náročné výroby.

Druhý příklad můžeme nalézt v oblasti ocelářství: elektrifikovat výrobu oceli umíme, ale neznamená to jen postavit obloukovou pec, ale přivést k peci nové vedení velmi vysokého napětí, které zařizuje distributor nebo provozovatel přenosové soustavy a souvisí s kapacitou sítě v dané oblasti. To nejsou záležitosti na měsíce, ale na roky plánování. Do až takového detailu se ale při vyjednávání o snižování emisí na úrovni států nechodí. My víme, že řešení jsou, ale budou zákazníci ochotni přistoupit na vyšší cenu? A co to udělá s konkurenceschopností evropských výrobců na mimoevropských trzích?

Na problém chybějících dopadových studií po jednotlivých zemích dlouhodobě upozorňujeme, protože s naším podílem průmyslu na tvorbě HDP a výrazným podílem právě třeba automotive je jasné, že dopad na českou ekonomiku bude vyšší.

Kde vláda vykouzlí miliardy pro solárníky?

Při pohledu zvenčí to často vypadá, že vláda jen nemá odvahu jít s Bruselem do sporu…

Máme shodu na národní strategii? To se pak těžko vyjednává. Na druhé straně, Česko umí vytvořit koalice, hledat kompromisy a české předsednictví ukázalo, že i dobře vyvažovat mezi zájmy. Je ale potřeba ty koalice vždy vytvářet a vědět, co chceme prosadit. Vždy by měla být snaha získat pro návrh co nejširší podporu, a proto se jedná často opakovaně a třeba celou noc se licituje nad každým důležitým slovem. Tvrdě vyjednaný kompromis znamená, že každý tam najde něco, co mu vyhovuje, ale i něco, co ho bolí, ale ví, že jde o maximum možného.

Z pozice prezidenta Svazu průmyslu a dopravy budete mít možnost se pokusit vládní úředníky a ministry přesvědčit o nebezpečích, která zelená tranzice přinesla. Čím konkrétně budete argumentovat?

Zelená tranzice je jedna z mých pěti priorit, kterou jsem si stanovil ještě před volbami Svazu průmyslu a dopravy. Chci posílit zaměření Svazu na tuto problematiku a přesvědčit i firmy, že musíme najít cestu. Základem je, že na půdě Svazu musíme mít jasno, co chceme v energetickém mixu, co potřebujeme pro transformaci energeticky náročného průmyslu a kde vidíme příležitosti. Chceme usilovat jako Němci o průmyslový tarif? Je třeba připravit nějaký mechanizmus kompenzací pro zajištění stabilní elektřiny? Jakou roli bude hrát plyn? A hlavně, které suroviny, produkty považujeme za natolik strategické, že je musíme ochránit, aby ustály v konkurenci levných dovozů z Asie? Znovu se nemůžeme nechat vydírat.

Tohle se musí prosadit do národní strategie. A s ní musíme neustále konfrontovat politiky, kteří se tu rychle mění. Nenadávejme, jak je všechno špatné, těžké a neřešitelné, neztrácejme čas. Pojďme se bavit o tom, jaké prostředky použijeme a kdo jsou naši spojenci v tomto boji. S tím budu společně s kolegy chodit za českými ministry a předkládat jim jasný plán, co je potřeba udělat a s kým se spojit. U Euro 7 to zafungovalo a ministr dopravy vytvořil s dalšími sedmi státy blokační menšinu. Tohle musíme mít pořád na paměti: Průmysl nás živí a rovněž zajišťuje evropskou bezpečnost!

Jan Rafaj (*1977), je držitelem titulu MBA. Profesní kariéru začal v roce 2005 ve Válcovnách plechu Frýdek-Místek, pak přešel do Arcelor Mittal. Od roku 2017 je jednatelem firmy Heimstaden Czech, dříve známé RPG Byty, jež má v portfoliu 40 tisíc bytů po OKD. Od roku 2011 byl viceprezidentem Svazu průmyslu a dopravy ČR, v květnu byl zvolen jeho prezidentem. Jan Rafaj je ženatý, má dva syny. Je autorem ústřední písně k filmu Bony a klid II.