Česká skupina Solek staví svůj největší fotovoltaický park v Chile. Projekt Leyda bude mít výkon 95,2 megawattu (MW), tedy dvaapůlkrát větší než dosud největší česká fotovoltaická elektrárna v Ralsku. Podle ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely pro nás může být Chile inspirací. Jde přitom o nesmysl.
„S rychlým růstem obnovitelných zdrojů rostou nároky na energetickou síť, což je jednou z výzev provázející modernizaci energetiky. Chile tyto výzvy již řeší a může být pro nás v tomto směru inspirací. Vyřešilo už řadu překážek, které v rámci proměny naší energetiky Českou republiku teprve čekají,“ řekl ministr.
Jakkoli znějí Síkelova na první poslech logicky a rozumně, ve skutečnosti logiku postrádají. Proč? Protože ministr ať už nevědomky či zcela záměrně opomíjí kontext. Ten je přitom mimořádně důležitý.
Klíčovým parametrem je počet dní či hodin slunečního svitu. V Česku jde průměrně o 63 dní, neboli zhruba 1500 hodin ročně. To opravdu není moc. Z pohledu celého roku jde zhruba jen o jednu šestinu. Solární elektrárny samozřejmě vyrábějí i ve dnech, kdy je slunce za mraky, jejich účinnost ale klesá. V Chile je počet slunečných dní vyšší i v průměru, ale průměr v tomto ohledu nehraje významnou roli.
Pokud se podíváte na mapu Chile, tak totiž zjistíte, že významnou část země tvoří vysoké hory, ale přibližně 41 000 km², tedy více než polovinu rozlohy Česka, zabírá poušť Atacama, která je známá svou vysokou sluneční expozicí a nízkým množstvím srážek. Atacama je jedním z nejsušších a nejextrémnějších oblastí na planetě a je často označována za nejsušší místo na Zemi. Zde může být počet slunečných dní velmi vysoký, přičemž obloha zůstává obvykle jasná a bez mraků po většinu roku.
Celková rozloha Chile je přitom oproti naší zemi téměř desetinásobná, ovšem žije zde jen necelých 20 milionů obyvatel. Tudíž hustota zalidnění je výrazně nižší. V prázdných pouštních oblastech, kde je počet slunečných dní výrazně vyšší než u nás je pochopitelně rovněž výrazně vyšší smysluplnost fotovoltaiky, a to jak z hlediska prostoru, tak účinnosti.
Síkelova slova o inspiraci proto nejen postrádají logiku, ale měla by být navíc podrobena kritickému zkoumání. Připomeňme, co nedávno při návštěvě Česka uvedl v rozhovoru pro SZ Byznys světoznámý vědec českého původu Václav Smil.
„Když začala Energiewende, volali mi z New York Times, abych komentoval první největší německou sluneční elektrárnu nedaleko Norimberka. V Německu bývá i v létě zataženo a prší. Když postavíte solární elektrárnu v Arizoně, pracuje 35 procent roku. Na Sicílii 32 procent. Ale v Německu má solární elektrárna průměrný kapacitní faktor 11 procent, plných 89 procent roku nepracuje. To je ten slavný Germany Engineering? Firma Siemens někdy v roce 2008 publikovala interní zprávu, která se později dostala na veřejnost. Vypočítali v ní, že kdyby se německá solární kapacita postavila v Itálii a propojila vysokonapěťovým vedením s Německem, hodně by se ušetřilo. Amerika staví solární elektrárny v Arizoně, v Kalifornii, v Mexiku. Evropa by je měla stavět v jižním Portugalsku, jižním Španělsku a v jižní Itálii. Ne u Berlína.“
A o tom to přesně je. Nepochybně má velký smysl stavět solární elektrárny v Chile. V Česku je ale nutné jejich smysluplnost, vzhledem k tomu jak obrovské dotace z veřejných zdrojů se na podporu OZE vyplácejí, velmi zvažovat a počítat. Jiné zdroje totiž můžou být energeticky i ekonomicky efektivnější. Ministr průmyslu a obchodu by si toho měl být dobře vědom.