V prostoru EU rychle ubývají zdroje elektřiny, které nejsou závislé na počasí. Tuto nezbytnou kapacitu nic nenahrazuje. Co to znamená?
Čísla o přírůstcích instalované kapacity občasných zdrojů energie (OZE) jsou běžnou součástí zpravodajství. Stejně, jako stížnosti na to, že tyto zdroje přibývají příliš pomalu. Občas se také objevují zprávy o tom, jak ten který stát fungoval několik hodin jen díky elektřině z OZE. Nebo dokonce o tom, že takto funguje již 100 dnů, což je aktuální příklad z americké Kalifornie (zde).
Až na výjimky se však neobjevují zprávy o tom, jak rychle ubývá kapacita zdrojů, jež jsou schopné fungovat bez ohledu na počasí a denní dobu. Ani o tom, co tento vynucený trend způsobuje. Proč jsou takové informace důležité? Vždyť tyto zdroje, kromě jádra, vypouštějí oxid uhličitý, ustanovený jako hlavní příčinu změn klimatu? Jenže bez nich energetika není schopná fungovat tak, jak to od ní chceme. Čili dodávat elektřinu kdykoli a v požadovaném množství. Přes tuto jejich stále nezastupitelnou funkci, jich za posledních 10 let ubylo 13 procent (s řadou odkazů zde).
Ve zkratce se přitom dá říct, že čím méně výkonu těchto zdrojů je k dispozici, tím méně je bezpečná a spolehlivá je elektrizační soustava. Právě proto, že tyto zdroje můžou elektřinu dodávat kdykoli a přitom mohou svůj regulovat podle potřeb sítě. Což OZE nabídnout nemůžou. A nemůžou to nabídnout ani často vzývaná bateriová úložiště. Protože jich zatím je – kvůli ceně a nedostatku OZE pro jejich nabíjení – pověstných pět a půl.
Což znamená jediné. Čím blíže jsme splnění unijních klimatických cílů, tedy odstavení zdrojů produkujících oxid uhličitý, tím blíže jsme k tomu, aby začala regulace spotřeby elektřiny. Protože pokud nebude regulace spotřeby, budou blackouty (aktuální varování z Německa např. zde). Jenže, ruku na srdce, chcete, aby vám někdo reguloval spotřebu elektřiny? Jistě, ona nejdřív vypadá jen jako výhodný tarif pro odběr elektřiny v době nižšího odběru, ale to časem přestane stačit. Jednoduše proto, že tyhle výhodné tarify, spolu se stále rostoucí cenou elektřiny, donutí lidi k tomu, že se špičky spotřeby sníží. Což je cílem současné energetické politiky Bruselu. Jenže snížení špiček současně znamená nárůst spotřeby v ostatních hodinách. Dopoledne, odpoledne, nebo v noci. Když bude svítit slunce a foukat vítr (ale především jde o slunce), tak se rozložení špiček může dát zvládnout. Noční spotřebu by musel saturovat vítr a baterie.
Bohužel, slunce nesvítí zdaleka každý den a pro vítr platí to samé. A bateriová úložiště, která by byla v řádu dnů schopna zásobovat celé státy, nejsou. A nebudou. Protože jsou tak drahá, že je nikdo nezaplatí. Nebo by pak nezaplatil elektřinu z nich. A k tomu by ještě úložiště potřebovala své OZE, které budou primárně nabíjet dodávat jen do nich.
Planetární klima státy v EU nezachrání, ani kdyby se na hlavu postavily. Ale fungující energetiku by si ještě zachránit mohly. Pokud si dokážou dupnout. Což zatím nedokážou. Což se ovšem netýká jen vlády české. Bohužel. Pro nás. Pro lidi žijící v členských státech EU.