Rekultivace po hornolužicku

Park Nochten, v pozadí elektrárna Boxberg. Foto: commons.wikimedia.org

Ještě krátce po sjednocení Německa, v roce 1991, se v Lužickém revíru ročně těžilo zhruba 117 milionů tun hnědého uhlí. Nynější dlouhodobé těžební kvóty se pohybují mezi 40 až 60 miliony tun. Pokles těžby přinesl obrovské sociální dopady. Nyní se ale zdá, že díky politice odmítání jádra má těžba opět slibnou perspektivu. Napsal server genusplus.cz.

Dnes je sanaci po těžbě věnována nesrovnatelně větší péče oproti přístupu soudruhů z tehdejší NDR. Svědčí o tom mimo jiné i výše prostředků, které jsou do rekultivací vkládány. Na každém kroku je vidět, že cílem rekultivací je nejen tvorba nové kulturní krajiny, ale i budování atraktivních životních podmínek, přirozeně bránících dalšímu odlivu obyvatelstva směrem na západ. Infrastruktura je velkoryse budována u nově vznikajících „moří“, která zahlazují rány po těžbě. Díky tomu vznikají centra odpočinku a je reálné, že se Lužice časem stane proslulým centrem rekreace a volnočasových aktivit.

Findlingspark Nochten lze přeložit jako park bludných balvanů. Název vystihuje jednu z jeho hlavních atrakcí. Během těžby těžaři naráželi a stále narážejí na bludné valounky, balvany i menší skály, jejichž původ se neshoduje se složením zdejší geologické mapy. Vyvětlení je prosté a fascinující zároveň, balvany do Lužice dopravil až z dalekého severu ledovec. Není to až tak zarážející, tyto balvany doputovaly i na naše území. Byly například použity pro stavbu větrného mlýnu na Lysém vrchu.



Zatím nebyl vložen žádný komentář, buďte první.

Vstup do diskuze