Uškodí českému průmyslu zpřísnění emisních limitů?

Uhelné elektrárny, proti kterým směřují kroky EU, již dávno znečišťují ovzduší znatelně méně, než doprava. Foto: pixabay.com

Když náklady na snížení emisí ponese jen Evropa, stane se její produkce neprodejná. Když chce EU zpřísnit limity, měla by podpořit investice do emisních technologií a chránit trh před dovozem konkurenčních výrobků, které byly vyrobeny tam, kde limity neplatí.

Jak se čeští poslanci z Hospodářského výboru sněmovny staví ke zpřísnění emisních limitů, které čeká energetiku v EU? „Pokud jde o ovzduší, bylo by dobré, podívat se na emise, například nákladní dopravy – primárním znečišťovatelem dnes skutečně nejsou modernizované uhelné elektrárny,“ připomíná například v odborných kruzích již známou skutečnost Jiří Kohoutek (SPD).

Čtěte také:
Některé evropské země se bez uhlí neobejdou
Němci platí za elektřinu rekordní ceny

Jenže poslanci také vědí, že jejich názor není příliš důležitý, protože rozhodnutí se připravovalo na evropské úrovni. „Česká republika musí především tyto evropské normy splnit a akceptovat, a to bez ohledu na možná individuální postoj jejích politiků. Tyto normy jsou podmínkou dalšího provozování fosilní energetiky,“ připomíná realisticky předseda Hospodářského výboru Radim Fiala (SPD).

Naštěstí už se v tuzemsku na poli ekologizace energetiky udělalo opravdu hodně, což má dva důsledky. Tím prvním je skutečnost, že hlavním znečišťovatelem ovzduší jsou v současnosti lokální topeniště, tedy domácnosti, s odstupem následované dopravou. To v praxi znamená, že přísnější opatření mířící na elektrárny již nepřinesou větší efekt. Druhý důsledek je z pohledu České energetiky a Česka pozitivnější: „Oproti ostatním zemím jsme ještě poměrně ve výhodě, musíme snížit emise o 15 procent oproti roku 2005, na rozdíl od Lucemburska nebo Švédska, u kterých je to 40 procent,“ optimisticky hlásí Jan Birke (ČSSD).

„Nové emisní limity platí pro celou EU a Česko se k nim blíží výrazně více, než například Polsko. Míra znečištění ovzduší na Ostravsku je částečně způsobena právě průmyslovými provozy a elektrárnami v Polsku, které do nedávna vypouštěly oproti našim podnikům mnohem více škodlivin. Podmínky by se tedy měly srovnat a nevyhovující provozy nahradit novými technologiemi,“ upozorňuje na plošný význam regulace emisí Ondřej Polanský (Piráti).

Jan Birke je optimistický i ve svém dalším pohledu. „Pokud opravdu začneme omezovat výrobu elektřiny z uhelných elektráren a zasadíme se o podporu elektromobility, pevně věřím, že jsme schopni tuto situaci zvládnout. Samy firmy si uvědomují, že i přes primární investici je celý proces žádoucí,“ říká.

Zároveň si většina poslanců také uvědomuje, co negativního může zpřísnění limitů přinést českému průmyslu i českým domácnostem.

„Se zpřísněním emisních limitů nesouhlasím. Myslím si, že jejich aplikací dojde k dramatickému zvýšení cen energií, celkový přínos pro životní prostředí bude zanedbatelný,“ je například přesvědčený Pavel Pustějovský (ANO). Takový pohled se většinou u informací o postupující regulaci nepřidává. V každém případě neodmítá normu sám.

„Mám totožný názor s pozicí české reprezentace, která v Bruselu pro zpřísnění limitů nehlasovala,“ konstatuje rezolutně i Vojtěch Munzar (ODS).

„Obecně se strategií EU souhlasím. Je to silné politické gesto, směřující k ekologickým trendům. Podmínky však musí být pro všechny stejné – a to především ve vztahu k Číně a USA. Pokud náklady na snížení emisí ponese jen Evropa, stane se její produkce nekonkurenceschopná a nemá to smysl,“ zdůrazňuje environmentalisty často opomíjenou rovinu celé ekologizace Martin Kolovratník (ANO).

Čistě místní pohled na znečišťování ovzduší naopak má „pirát“ Ondřej Polanský. „Se zpřísněním emisních limitů souhlasím. Na Ostravsku je prokazatelně vyšší procento onemocnění rakovinou, děti více trpí astmatem, poruchami imunity, opakujícími se záněty dýchacích cest, a pokud existují technologie, které by nahradily stávající zdroje znečištění a tyto dopady zmírnily, mělo by být naší povinností je zavést co nejrychleji,“ popisuje poslanec důvody svého přístupu.

„Když se podíváme na Moravskoslezský kraj a rodiny s dětmi, které tam trpí respiračními onemocněními, jde o záležitost, kterou bychom my jako politici měli mít na prvním místě. Je potřeba hledat takové cesty, abychom stále dokázali snižovat emise, které vypouštíme a dýcháme právě s ohledem na ty, kterých se to osobně dotýká, či v těchto lokalitách žijí,“ přizvukuje mu Marián Jurečka (KDU-ČSL).

„Nové technologie budou samozřejmě nákladné, v konečném důsledku se jim ale stejně nevyhneme. Čím dříve si uvědomíme, že toto jsou ty nejdůležitější investice, investice do zdraví obyvatelstva, které se nám vrátí snížením nákladů na zdravotní péči, tím dříve se pohneme správným směrem,“ uzavírá svůj názor jednoznačně Polanský.

Že uvažování politiků jen těžko může být v otázce postupující ekologizace jednoznačné, ukazuje Marian Jurečka, který jako aktivní farmář má na čistotě vzduchu i osobní zájem. „Musím říci, že se jedná o poměrně těžkou otázku. Lze se na věc dívat pohledem byznysu, kdy se jedná o omezující limitní faktor, který vyžaduje obrovské investice,“ říká bývalý ministr zemědělství.

Jak komplikovaná situace se zpřísněním limitů nastává, dokumentuje příklad, který uvádí předseda Hospodářského výboru Radim Fiala.

„Původní norma EU z roku 2010 přikazuje zdrojům snížit emise oxidů dusíku NOx ze 400 na 200 miligramů Nox na metr krychlový. Nová evropská vyhláška stanovuje 175, ale může se stát, že stávající investovaná technologie umožní například jenom 180. V takovém případě nedoporučujeme kvůli pěti miligramům utrácet prostředky, které je možné investovat do jiných zdrojů znečištění, třeba lokálních topenišť nebo dopravy. V těchto případech je ale možno udělit jednotlivému zařízení výjimku, je-li dostatečně podložena,“ vysvětluje.

Což je přístup, který při znalosti skutečné skladby znečištění odpovídá realitě, než zavilé permanentní aktivistické tažení proti uhlí obecně, jež nebere v úvahu efektivitu vynaložených prostředků, ani reálné možnosti firem ani domácností. (O aktuální skladbě emisí v ČR jsme informovali například v tomto článku. S náskokem největším znečišťovatelem jsou domácnosti.)

„Stát, popřípadě EU, měl být partnerem, když chce zpřísnit emisní limity, měl by být schopen podpořit investice do emisních limitů a zároveň chránit náš trh před dovozem konkurenčních výrobků, které byly vyrobeny v zemích, kde takové limity neplatí,“ hledá možné řešení problému regulace Jurečka.

„Chce to citlivě regulovat celé odvětví, abychom podpořili ty subjekty, které mají šanci a snahu dále prosperovat, a naopak zamezili neefektivnímu a neekologizovanému hospodaření se surovinou tam, kde to náš průmysl a domácnosti nepotřebují. V neposlední řadě je to slušné i vůči odběratelům tepla z tepláren, aby měli jistotu, že i po roce 2021 budou mít teplo za rozumnou cenu, anebo zda se mají poohlížet po jiném řešení,“ uzavírá Radim Fiala a zároveň připomíná, že problém se týká domácností odebírajících dálkové teplo.

Mohlo by vás zajímat:
Léčivé koule už patří minulosti
Služební auto obra Koloděje
Jsme fosilní civilizace. A ještě dlouho jí budeme