Za eurem stojí také uhlí a ocel

euro-bankovky_compressed

Euro je v posledních letech docela těžce zkoušenou měnou. Snáší se na ni kritika ze všech stran, je pod tlakem hrozeb řecké krize. Přesto je obtížné si představit, že se vrátí zpět evropské národní měny, obchodní bariéry a hranice mezi evropskými státy. Kéž by jako lék mohlo být ordinováno uhlí, jak tomu bylo v počátcích společné Evropy. Vztahem eura a uhlí se zabývá další analýza Petra Hlinomaze pro iUHLI.cz.

Vznik společné evropské měny lze právem spojovat s rolí uhlí a oceli v evropském obchodu. Stačí připomenout Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO, někdy též Evropské sdružení uhlí a oceli nebo Montánní unie), které vzniklo v červenci 1952 (zakládající Pařížská smlouva byla podepsána již v roce 1951) a bylo takovým odrazovým blokem pro evropský běh k Evropské unii a ke společné evropské měně.

I když u kolébky Evropského společenství uhlí a ocelistálo více sudiček, a i když mezi nimi byly i takové, které sem přivedly geopolitické motivy, jakými byla rivalita Francie a Německa na pozadí tehdejšího poválečného vývoje, ani v nejmenším nelze význam uhlí a oceli zpochybnit. Společenství vznikalo se záměrem vytvořit společný evropský trh se zmíněnými komoditami. Uhlí a ocel tak napomohly evropskému sjednocování, a to svým způsobem zdola.

Jestliže nyní, více jak o 60 let později, lze občas slyšet kritiku, že v případě eura jde o jakýsi umělý projekt, neboli politický, což jinými slovy znamená v ústech kritiků projekt nesmyslný, pak na začátku této cesty stály zatraceně racionální ekonomické argumenty, které by se neměly jen tak házet do koše.

Na tomto místě se hodí vypůjčit si vlajku Sdružení evropských hornických a hutnických spolků (VEBH), která je až do dnešních dnů výstižnou symbolikou evropských začátků spojených s uhlím a ocelí v podobě mlátku a želízka v kruhu hvězd Evropské unie. Současně připomeňme, jak rostl počet zemí Evropské unie a počet zemí platících eurem (viz grafy níže).

Hlinomaz euro 1 první

Hlinomaz euro 2 první

Řecko, euro a uhlí

Pokus dávat do nějakých souvislostí Řecko, euro a uhlí je v současnosti trochu ošidný, svádí k tomu ale probíhající dění na Peloponéském poloostrově. Jestliže uhlí stálo na počátku novodobého evropského sjednocování, mohlo by sehrát ještě nějakou roli v případě zapojení předluženého Řecka v eurozóně?

Ano, je to trochu násilně a uměle formulovaná otázka, ale využijeme jí jako prostředku k prozkoumání dvou charakteristik:

  1. Podívejme se, jaké uhlí se v Řecku těží. Jde jen o hnědé a málo kvalitní uhlí – lignit. Objem jeho produkce je velký, Řecko těží o něco více než Česká republika, viz graf níže.

Jeho využití je ale vzhledem k jeho vlastnostem pouze k energetickým účelům ‑ k výrobě elektrické energie v uhelných tepelných elektrárnách. Nejde tedy o strategickou kombinaci černého uhlí a oceli, která hrála roli v rozvoji evropského poválečného ocelářského a strojírenského průmyslu. Hnědé uhlí nebylo pro ESUO významné a ani dnes by hypoteticky nemělo z tohoto pohledu pro Řecko velkého významu.

Hlinomaz euro 3 první

  1. Časy se změnily a uhlí s ocelí již v Evropě nejsou takovým tmelem jako v padesátých letech v dobách vzniku ESUO. Tehdy uhlí a ocel představovaly i reálnou ekonomickou a politickou moc.

Dnes jsou pomyslnou krví evropských ekonomik finance. Proto klíčovým faktorem nejen pro řeckou krizi, ale i pro společnou evropskou měnu, její sílu a „neotřesitelnost“, jsou podstatné finanční síly a vztahy v bankovním sektoru eurozóny. Zdá se, jako by Evropu mohly spojovat, nebo rozdělovat nyní jen peníze. Tím se ale otevírá další velké, takřka nekonečné téma, které ovšem již přesahuje ambice tohoto článku.

Čtěte také: Turci sází ve velkém na uhlí

Celkově by se dalo tedy říci, že řecké uhlí (a obecně i uhlí v Evropě) nemůže asi pro osud Řecka a pro řešení řecké krize (i pro společnou evropskou měnu) již mnoho co nového říci. Jsou tu ale dvě okolnosti, které je drží ve hře:

  • Má-li řecká ekonomika prospívat a vytvářet prostředky na splácení řeckých dluhů, potřebuje a bude potřebovat energii, kterou mu v praxi dodává hnědé uhlí; výroba elektrické energie v Řecku se více jak z poloviny děje právě spalováním hnědého uhlí.
  • Hlavní slovo ve výrobě elektřiny má v Řecku státní společnost DEI (v originále ΔΕΗ). Výroba elektřiny a spolu s ní i těžba uhlí by se proto mohly stát objektem částečné, nebo plné privatizace motivované získáním prostředků ke snížení zadlužení Řecka.

Pro dokreslení: i současná řecká vláda premiéra Alexise Tsiprase se tématu uhlí a elektřiny nevyhnula. S příchodem strany Syriza do parlamentu a do vlády byly kromě nadějí na ukončení restriktivních rozpočtových opatření oživeny i naděje ekologů na změny v řecké energetice a na větší odklon od fosilních paliv. Řecko si ale asi nemůže dovolit moc riskovat a je docela pravděpodobné, že i přes výhrady ekologů není uhelná cesta v energetice zdaleka uzavřena za předpokladu dostatečné účinnosti a kvality výrobních zdrojů co do produkce emisí.

Mohlo by vás zajímat:
Analýza: Při zatmění slunce svítí uhlí
Analýza: Má smysl dovážet uhlí?
Šefčovič: Unie přinese nižší ceny elektřiny