Málokdo zná Elektrárnu Počerady tak dobře jako její technický ředitel Luboš Elšlégr. S energetikou spojil celý profesní život, v Počeradech působí více než dekádu. Letos v květnu se rozhodl svou kariéru v energetice ukončit a odejde na zasloužený odpočinek. V pozici technického ředitele jej nahradí Pavel Tyrpekl.
Jaké profese jste vystřídal?
S energetikou jsem spojil celý profesní život. Po absolvování vysoké školy se zaměřením na elektroenergetiku jsem nastoupil do Elektrárny Tušimice I. Pár let jsem strávil v provozu, další ve správě, pokračoval ve vlastní elektrárenské údržbě v Elektrárně Tušimice II. Po určitou dobu jsem byl zařazen pod centrálu ČEZ jako koordinátor generálních oprav a posléze jako specialista Asset Managementu. V roce 2011 začala část mé kariéry spojená s Elektrárnou Počerady. Nastoupil jsem jako vedoucí odboru péče o zařízení a během několika následujících let jsem postoupil přes funkci technického ředitele až na generálního ředitele. Při prodeji elektrárny skupině Sev.en jsem dostal nabídku pokračovat v Počeradech opět ve funkci technického ředitele. Naskytla se mi tak možnost srovnání práce ve velké skupině ČEZ a menší skupině Sev.en. V energetice jsou procesy velmi podobné, pod stávajícím vlastníkem bych ocenil pružnější řízení a rychlejší reakce na vznikající problémy.
Jak se počeradská elektrárna během let změnila, a které z těchto změn byste označil za nejvýznamnější?
Za mého působení v Počeradech prošla elektrárna několika generálními opravami a také ekologizací, konkrétně vylepšením odsíření a kompletně novým systémem DeNOx, které odstraňuje dusík ze spalin na všech blocích. V současné době se intenzivně připravují další ekologická vylepšení například DeHg na odstranění rtuti ze spalin. Jsme ve fázi závěrečných zkoušek a detaily nám finalizuje dodavatelská firma. V osmdesátých letech jsme se na fakultě učili, že životnost uhelné elektrárny je 25 let. Počerady vyrábí už více než 50 let a myslím, že to je opravdu úctyhodný výkon. Určitě i díky rozsáhlým opravám, které v současné době probíhají na jednotlivých blocích díky novému vlastníkovi.
Pokud byste měl vybrat jednu z akcí, na kterou jste obzvlášť hrdý a něco, co se naopak nepodařilo?
Jako vedoucí PoZ i jako technický ředitel jsem měl i vzhledem ke svému technickému vzdělání a historii koordinátora oprav vždy hodně blízko ke generálním opravám bloků. Největším zadostiučiněním pro mne vždy bylo dokončit generální opravu včas a v odpovídající kvalitě. Většinou se to dařilo, někdy dokonce i s malým předstihem, ale zrovna poslední velká oprava na bloku 2 se výrazně protáhla. U dodavatelů se ztrácí fortel a také profesionalita. Samozřejmě se to nedá říci o všech, je dost světlých výjimek, ale obecně je to jasný trend.
V květnu se chystáte počeradskou elektrárnu nadobro opustit, s jakými plány do budoucna?
Profesně už žádné nemám, budu odpočívat a vyrážet na elektrokole na dlouhé výlety z Chomutova na hřebeny Krušných hor, kde to miluji. Speciálně okolí Přísečnické přehrady je mým oblíbeným místem. V posledních letech se lesy nad Chomutovem daly úžasně dohromady a v porovnání s osmdesátými a devadesátými lety je to neuvěřitelný skok. Ekologizace elektráren proto určitě nebyla zbytečná. Pro mne jsou Krušné hory nejkrásnější v celé ČR. Na zimu mám připravenou spoustu knih a také se chci mnohem více věnovat vnoučatům, která jsem z nedostatku času trochu zanedbával. Elektrárně Počerady a všem kolegům přeji vše dobré a ještě dlouhou jízdu.