Německo má velmi ambiciózní emisní cíle. Do transformace své energetiky už nalilo stovky miliard eur. Přesto je stále částečně závislé na uhlí. Jasně je to vidět například v Lužici, která je tradiční uhelnou oblastí.
Podle německého ministerstva životního prostředí se v Lužici mezi lety 1900 až 2020 vytěžilo přes osm miliard tun hnědého uhlí. Teď ale musí ustoupit čistším zdrojům energie, aby Německo zvládlo naplnit své klimatické cíle. Mnoho obyvatel lužického regionu je ze změn nervózní, napsal server rozhlas.cz.
„Je to přehnané. Ti nahoře ve vládě si mohou dovolit všechno a my tady dole to musíme snášet. Uhlí by mělo zůstat, dokud nebudeme jistě vědět, čím ho nahradit,“ uvedla pro Český rozhlas dvaašedesátiletá účetní Ursula.
Jednou ze stále fungujících hnědouhelných elektráren je Schwarze Pumpe skupiny LEAG. Leží asi 30 kilometrů od města Chotěbuz a je jednou z mála v regionu, která zůstane zapojená v síti až do roku 2038, kdy má dojít k definitivnímu odstavení uhlí jako energetického zdroje. Elektrárna ho denně k provozu potřebuje asi 36 tisíc tun, díky moderním technologiím jako jsou speciální filtry dokáže výrazně snížit hodnoty vypouštěných emisí. Podle manažera elektrárny Olivera Stenzela je ale potřeba najít úplně novou cestu.
„V uzavřených dolech stavíme například fotovoltaiku nebo větrné turbíny. Především se ale soustředíme na ukládání energie a její regulaci. Problém je, že slunce nebo vítr jsou jako zdroje nestabilní – když hodně fouká nebo svítí, nemůžete všechnu energii pustit do sítě a spotřebovat ji. Proto jsou priorita dostatečně velká úložiště, abychom čistou energii mohli efektivně využít,“ vysvětluje Stenzel.
To ale není snadné, v Braniborsku platí pro výstavbu podobných zařízení přísná pravidla a odklon od uhlí také znamená ztrátu pracovních míst. Lidé, především mladí, proto odchází do jiných částí Německa a úbytek pracovní síly zase odrazuje velké firmy od podnikání v Lužici.