V lednu příštího roku má odstartovat odkládaná reforma tarifů v energetice. Ta má zpoplatnit naddimenzovanou kapacitu připojení, kterou někteří odběratelé zbytečně blokují. Zatím se nebude týkat domácností.
Ještě nikdy nebyly podmínky tak příznivé. Respektive nikdy nebyly podle Hospodářských novin tak málo nepříznivé. Snaha prosadit rozsáhlou reformu tarifů v energetice se táhne už více než deset let a zatím vždy ztroskotala, ačkoliv mezi experty panuje shoda, že změna je nevyhnutelná. V minulosti narazila u obav politiků z reakcí voličů, protože u některých odběratelů může vést k růstu nákladů. Proti změně se tak vymezoval třeba expremiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) či bývalý ministr průmyslu Jozef Síkela (STAN). ¨
Současná vláda si však nutnost zcela překopat způsob, jak se účtuje elektřina, stanovila jako jeden z cílů své Hospodářské strategie. A jedním z hlavních témat ministra průmyslu Karla Havlíčka (ANO) je pak snížení cen elektřiny prostřednictvím regulované složky, která tvoří zhruba 40 procent celkové ceny elektřiny. A právě k tomu má přispět reforma tarifů, jejíž první fáze by po letech průtahů měla odstartovat v lednu. „Ve finančním vyjádření změna tarifů přinese úsporu dvě až tři miliardy v regulovaných cenách ročně pro všechny odběratele,“ sčítá pro HN šéf Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Jan Šefránek. Desítky miliard, které by se následně odrazily v koncových cenách, nebude třeba investovat.
První fáze změny se bude týkat odběratelů připojených na hladině vysokého a velmi vysokého napětí. Nejde tedy zatím o domácnosti ani malé podnikatele. Podle Šefránka se to dotkne 25 tisíc subjektů: vedle větších podniků odebírajících elektřinu jsou to také její výrobci či provozovatelé lokálních distribučních soustav a baterií. Celkem je sice v Česku šest milionů odběrných míst, na zmiňovaných 25 tisíc zákazníků však připadá více než polovina celkové spotřeby elektřiny. Principy reformy jsou již hotové a ERÚ je detailně zveřejní v druhé polovině května. „Změny pro vysoké a velmi vysoké napětí zveřejníme v předstihu, aby všichni měli dostatek času se jim přizpůsobit,“ říká Šefránek.
Úprava tarifů reaguje na skutečnost, že mnoho odběratelů má historicky naddimenzovanou kapacitu odběru. Může jít například o firmy, jejichž výroba, a tedy i spotřeba elektřiny, oproti minulosti výrazně poklesla, ale také takové, které třeba investovaly do úsporných technologií, a elektřiny proto již nepotřebují tolik jako dříve. Nic je však nenutí k tomu, aby rezervovanou kapacitu snížily, a zbytečně ji tak blokují. „Vidíme i extrémní případy, kdy zasmluvněná kapacita převyšuje reálné využití více než stonásobně nebo i dvěstěnásobně. Přirovnal bych to k situaci, kdy by si někdo zarezervoval na večeři celou restauraci, přestože by mu stačil jeden stůl. Celý systém pak vyvolává náklady, které se přenášejí na všechny,“ nastiňuje Šefránek.
Číst více
Omezená kapacita sítě představuje úzké hrdlo v celé energetice, kdy distribuční firmy v některých regionech již nemohou připojovat nové zdroje či odběratele. Aby se to změnilo, musí investovat desítky miliard korun, které se přímo promítají do faktur. Úprava tarifů spojená se zpoplatněním naddimenzovaného příkonu by tak podle předpokladů ERÚ mohla uvolnit v síti až 3300 megawattů. To by pro představu odpovídalo třem temelínským reaktorům nebo desítkám velkých průmyslových podniků typu automobilek či železáren. Zásadní změna spočívá v tom, že nově by firmy měly platit nikoliv podle rezervované kapacity, ale ve dvou tarifech T1 a T2, kdy jeden klade vyšší váhu na rezervovaný příkon a druhý na maximální odebraný výkon. „Jeden tarif bude pro odběratele využívající pravidelně rezervovaný příkon, tedy stálou hodnotu. Druhý pro ty s nahodilým odběrem a budou platit více ve složce maximálního naměřeného výkonu. Měsíčně se pro ně automaticky vyúčtuje výhodnější sazba,“ vysvětluje Šefránek.
Změna by měla přimět odběratele, aby zasmluvnili s distributorem příkon odpovídající jejich reálným potřebám, a uvolnili tak nepotřebnou kapacitu. Pro podniky se stabilní spotřebou a optimalizovaným příkonem by to neměl být problém. Mezi kritiky úprav však patřili odběratelé se sezonním a nárazově vysokým odběrem, jako jsou například zimní stadiony, skiareály či zemědělské podniky. Právě ty by měly typicky v obdobích vysokého odběru automaticky spadnout do vyúčtování na základě maximálního naměřeného výkonu, zatímco po zbytek roku budou platit za rezervovaný příkon. „Současný návrh reflektuje specifika těchto odběratelů. V měsících klidu budou platit minimální základní sazbu za rezervovaný příkon. V měsících provozu zaplatí za skutečně naměřené výkony,“ vysvětluje Šefránek.
Silná nevole vůči reformě zaznívala v minulosti také od provozovatelů takzvaných lokálních distribučních soustav (LDS), tedy vlastně soukromých sítí v rámci průmyslových podniků, obchodních center či areálů s rezidenčním bydlením. V tomto ohledu se však již podle Šefránka podařilo nalézt kompromis a dnes to už není téma. „Současný návrh tarifní struktury hodnotíme pozitivněji než původní varianty z minulých let,“ říká Daniel Mareš, mluvčí energetické společnosti UCED ze skupiny Creditas Pavla Hubáčka. Ta je významným provozovatelem LDS. Podle Mareše zůstávají přesto některé body vůči zákazníkům lokálních soustav ještě otevřené. „Podle našeho názoru nemohou být v přístupu k elektrizační soustavě a souvisejícím právům a povinnostem jakkoliv znevýhodňováni oproti zákazníkům připojeným k jiným jejím částem,“ dodal Mareš. Klíčové podle něj bude, jak bude finální podoba v detailu vypadat a zda je dost času se na změnu připravit.
Úřad plánuje ještě v květnu spustit na svých webových stránkách kalkulačku, podle které si každý bude moci spočítat, jak na něj úprava dopadne, a podle toho se přizpůsobit novým podmínkám. Ačkoliv v celku přinese změna tarifů úsporu, není vyloučeno, že jednotliví odběratelé nakonec zaplatí více. Podle Šefránka to souvisí i s rušením četných nesystémových výjimek. „Záležitost, kterou není třeba skrývat, je, že současný systém je plný účelových výjimek, které se nastřádaly postupem let a na které všichni doplácíme. Někteří odběratelé díky těmto výjimkám neplatí téměř žádné platby za provoz sítí. Naší snahou je tyto výjimky redukovat,“ dodává Šefránek s tím, že ani v těchto případech by zdražení nemělo být nijak dramatické.
Přesto by i pro část připojených míst měly dál platit specifické podmínky. Jde například o přečerpávací elektrárny či baterie. Velkokapacitní úložiště představují v Česku stále poměrně novou technologii a jde také o jednu z oblastí, u které je třeba některé detaily ještě dořešit. Pro baterky by každopádně mělo být nejvýhodnější, pokud se připojí na nejvyšší napěťovou hladinu, tedy přímo do přenosové soustavy ČEPS, nikoliv na „menší“ dráty distribucí. Podle ERÚ to má totiž nejnižší negativní dopady.
Diskuse o reformě tarifů ovšem rozhodně neskončí s příchodem nového roku. Od roku 2030 bude změna pokračovat i na hladině nízkého napětí, tedy u domácností. Tam je obava z negativních reakcí těch, kterým by účty za elektřinu mohly vzrůst, výrazně větší než u firem. Má to opodstatnění, před 10 lety spadla kvůli „chalupářům s cirkulárkou“ hotová nová tarifní struktura už jednou pod stůl. Ze stejných pohnutek je také nyní zavedení nových tarifů rozděleno na dvě fáze a pro odběratele na nízkém napětí bude vstup do systému zpočátku dobrovolný. „Už teď však vidíme, že jsou zájemci, kteří by chtěli tarifní inovovanou strukturu využívat,“ nastiňuje Šefránek. I změna na nízkém napětí podle něj nakonec povede k uvolnění blokovaných kapacit a zlevnění regulovaných cen elektřiny.