V českých médiích i v řadě západních sdělovacích prostředků byste marně hledali zcela zásadní informaci o tom, že se v Moskvě koncem října pod vedením ruského prezidenta Vladimíra Putina sešel na svém již 8. zasedání summit Fóra zemí vyvážejících plyn (GEFC).
Organizace se sídlem vedení v katarském hlavním městě Dauhá má 12 řádných členů a zastupuje země, které podle deníku Teheran Times drží přibližně 70 procent prokázaných světových zásob zemního plynu, podílejí se ze 38 procent na celosvětové produkci plynu a dodávají 42 procent světového exportu plynu.
Členské země se také podílejí odhadem 47 procenty na celosvětovém exportu zkapalněného zemního plynu. Už z toho důvodu je podivné, že takovému summitu v Moskvě řada západních médií včetně českých nevěnovala pozornost, i když můžeme chápat neochotu jakkoli pomáhat propagaci ruského prezidenta Putina, odpovědného za agresivní válku proti Ukrajině.
Vrcholná schůzka měla také zahraniční špičkové představitele – vedle Vladimíra Putina na ní byl přítomen mj. íránský prezident Masúd Pezeškiján, katarský emír Tamín bin Hamad Ál Thání, mosambický premiér Danile Chapo, venezuelský viceprezident pro ekonomiku Calixto Orteag Sánchez a další vedoucí představitelé členských zemí GEFC. Nepochybně pod vlivem ruského prezidenta Putina a negativních dopadů západních sankcí na Rusko byl účastníky summitu přijat návrh „Moskevské deklarace“, která stanoví tři základní principy: energetickou rovnost, technologickou neutralitu a rovný přístup. Rusko samozřejmě na schůzce prosazovalo ideu, že sankce na export jeho energetických komodit včetně zemního plynu zvyšuje cenu také plynu.
Již od svého vzniku se Rusko a další jeho partneři, dnes nepochybně zejména Írán, snaží z organizace vybudovat „plynový OPEC“, kartel, který by se domlouval na objemech těžby a dodávkách v zájmu co nejlepších cen. Zřejmě byla i moskevská schůzka snahou prezidentské administrativy Vladimíra Putina právě o koordinaci této politiky. Navíc pro ruského a íránského prezidenta dobrá příležitost, jak dále utužit vzájemnou vojenskou spolupráci na podporu ruské agrese proti Ukrajině. A to vedle pokračující snahy o prolamování sankcí na životně důležitý export ropy a zemního plynu z Ruska, bez nichž je pro Moskvu složité financovat už čtvrtý rok agresívní války proti Ukrajině.
Je poněkud absurdní, že v Moskvě se ve stejné místnosti na schůzce setkali prezident Íránu s hlavou Emirátu Katar, jehož výrobní kapacity mj. na zkapalněný zemní plyn a další energetické komodity těžce a na roky poškodily íránské rakety v odvetě za útoky USA na Írán. Katar, Spojené arabské emiráty i Saúdská Arábie tak platí za své spojenectví s USA.