Doba čtení:1 m, 53 s
Nemilosrdná likvidace, kterou v uhelném sektoru pozorujeme, má i světlou stránku. Nejde jen o krizi, ale i o nový začátek. Uhlí je tu s námi dlouho a ještě dlouho bude. Je ho hodně a je levné, což z něho dělá oblíbený zdroj energie především v chudších částech světa. Ale nejen tam. V týdeníku Ekonom to v komentáři napsal hlavní analytik X-Trade Brokers Jaroslav Brychta.
Upozornil, že Spojené státy z uhlí získávají přibližně 40 procent veškeré elektrické energie, Evropa více než třetinu. Přes všechny ekologické snahy je jako zdroj energie naprosto nenahraditelné i v 21. století. V poslední době celý uhelný sektor prochází hlubokými problémy, které má na svědomí souhra dvou faktorů. V první řadě si v minulosti předimenzované kapacity nerozumí s krizí výrazně utlumenou poptávkou. A aby toho nebylo málo, kvůli technologické revoluci v těžbě břidlicového plynu a pádu jeho ceny klesla také cena uhlí hluboko pod odhady i těch největších skeptiků.
Výrazné omezení investic téměř všech uhelných společností, bolestivá úsporná opatření, uzavírání dolů, vysoké odpisy i bankroty společností, které byly v minulosti s investičními plány příliš dravé. Akcionáři mají často jen oči pro pláč, což vidíme i u nás v Česku na příkladu NWR.
Podle Brychty nejde jen o krizi, ale i o nový začátek, o působení tržních sil, kdy slabí krachují a silní přežívají. Uhelnému sektoru nezvoní umíráček, a to ani přesto, že je cena uhlí mnohdy hluboko pod náklady na těžbu. Nebude tomu tak navždy. Nemůže, protože jinak by uhlí nikdo netěžil a my bychom neměli čím svítit. Bude tomu jen tak dlouho, dokud se nabídka nevyrovná s poptávkou.
Nevyrovná-li se růstem poptávky, musí se vyrovnat poklesem nabídky, tedy uzavíráním dolů a likvidací nejslabších hráčů na trhu. Jakmile se ale situace stabilizuje, ziskové marže opět vzrostou a ti, kteří současné krveprolití přežijí, budou nejen znovu ziskoví, ale také dobře připravení převzít za hubičku ta nejlepší aktiva svých krachujících konkurentů.
Kde takové firmy hledat? Klíčem k přežití by měly být podle Brychty tři faktory. Nízké zadlužení, a tedy otevřené úvěrové linky pro případ akvizic a budoucí expanze. Nízké náklady na těžbu a strategická výhoda v situaci, kdy ceny zůstanou dlouho nízké, a v ideálním případě i ziskovost firmy, nebo alespoň minimální a klesající ztráta v porovnání s konkurencí, uzavřel svůj komentář Brychta.