Doba čtení:4 m, 13 s
Dlouhodobá snaha zavřít co nejdřív české uhelné elektrárny existenčně ohrožuje fungování všech čtyř uhelných lomů. Bez nich nebude uhlí ani pro teplárny a závodní energetiky ani pro individuální vytápění. Dokazuje to analýza, kterou si vyžádal prezident republiky Petr Pavel.
Její výsledky zároveň dokazují, že tvrzení zelených organizací (naposledy Fakta o klimatu zde), o tom, že Česko se už do roku 2030 může obejít bez uhelných elektráren, nejsou pravdivá. A nejsou pravdivá ani tvrzení ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) o tom, že je Česko na konec uhlí připraveno.
Analýzu zpracovala společnost Invicta Bohemica, která se problematice především teplárenství věnuje víc, než 25 let. Údaje pro svoji studii a její závěry sbírala společnost přímo u 22 velkých tepláren a závodních energetik i u těžařů uhlí. Pracuje tedy s celou řadou informací, jež dosud zůstávaly stranou zájmu. A to i stranou zájmu ministerstva průmyslu. Zároveň nejde o v poslední době populární modelování „co by kdyby“, jako státu dodalo třeba sdružení Seepia (zde), ale o rozbor aktuálních faktůz transformačních záměrů oslovených energetických firem.
Nejdůležitější zjištění analýzy pro prezidenta je zcela zásadní pro českou energetiku: Bez provozu šesti velkých kondenzačních elektráren nebude těžba uhlí pro důlní společnosti ekonomicky přijatelná, protože samotné teplárny a závodní energetiky jej neodeberou dostatečné množství. Nejde přitom jen o prosté vytápění, ale i o takzvané technologické teplo, na jehož dodávkách jsou závislé podniky v 40 odvětvích, včetně například Unipetrolu, pardubické Explozie, Synthesie, Lovochemie, Třineckých železáren, nebo potravinářských firem. V ohrožení je ale i 1,3 milionu tun tříděného uhlí, které odebírají domácnosti k individuálnímu vytápění. Je přitom známou skutečností, že topení uhlím využívají zhusta lidé z nejnižších příjmových skupina v obcích, které nejsou plynofikované.
Hranice rentability těžby hnědého uhlí je pro všechny čtyři lomy dohromady 15,5 milionu tun ročně. „Jde o agregovanou minimální úroveň těžby za všechny čtyři lomy, která ještě dává alespoň minimální ekonomický smysl,“ vysvětluje spoluautor studie a ředitel Invicta Bohemica Jan Vondráš. Dokud šestice kondenzačních elektráren bude, tak jako dosud, produkovat elektřinu i na export, spotřebují ročně 18 milionů tun uhlí. V případě, že by svou produkcí pokrývaly pouze tuzemskou spotřebu elektřiny, klesl by jejich odběr na 12 milionů tun za rok. Což by s odběrem velkých tepláren a závodních energetik těžařům stále stačilo k uživení.
Pokud však přestane uhlí odebírat všech šest velkých kondenzačních elektráren,spadne poptávka po uhlí pod ekonomickou hranici provozu lomů. „Pokud přestanou uhlí odebírat velké kondenzační elektrárny, těch asi sedm a půl milionů tun, které ročně odeberou teplárny a závodní energetiky a 1,3 milionu tun pro individuální topení lomy neuživí,“ upozorňuje Vondráš.
„To by mělo za následek buď ukončení těžby, nebo velmi citelné zdražení uhlí, které by bylo mimo možnosti tepláren i jednotlivců,“ popisuje důsledky. Zároveň se podle jeho zjištění třetina až polovina subjektů ze sektoru tepláren a závodních energetik do roku 2030 k přechodu na plyn, nebo lesní biomasu nechystá, protože již investovala velké částky do ekologizace svých uhelných provozů. Některé o takovém kroku neuvažují ani po tomto datu. Mezi ně patří třeba již zmíněná chemička Synthesia, Energy Ústí nad Labem, nebo Tevex.
Podtrženo a sečteno to znamená, že pokud budou nadále v provozu nejen velké uhelné teplárny a závodní energetiky, ale také všech šest velkých hnědouhelných kondenzačních elektráren, je těžba hnědého uhlí ekonomická a bude fungovat. Není přitom potřeba, aby elektrárny produkovaly i elektřinu na export, stačí produkce pro potřeby Česka. Čili spotřeba uhlí by byla nižší, než je v současnosti, ale pořád přibližně na úrovni 19 milionů tun ročně s poklesem na cca 15,3 mil tun v roce 2030.
„Tvrzení ze studie Fakta o klimatu, že je možné všechny teplárny a závodní energetiky v případě odstavení hnědouhelných elektráren zásobovat z jediného lomu, nejsou pravdivá. Dokazují pouze to, že jejich autoři se v problematice nevyznají. Technologie v jednotlivých zařízeních jsou přizpůsobené kvalitám a výhřevnosti uhlí z konkrétního lomu, takže není možné uhlí z jednotlivých lomů zaměňovat. Na to by technologie v konkrétním zařízení musela projít zásadními úpravami, což vyžaduje značné investice,“ upozorňuje Vondráš. „Vzhledem k povinnosti lomů odebírat spalinové zbytky a ukládat je by navíc vznikly obrovské problémy v lomu Bílina, který má zcela nevhodný přikrývný poměr,“ doplňuje spoluautor studie.
Podle zjištění společnosti Invicta Bohemica také není reálné počítat s významnějším přechodem tepláren ze spalování uhlí na spalování biomasy. V současnosti jsou v plánu tyto přestavby u dvou velkých závodních energetik. Po jejich spuštění bude podle Vondráše tuzemská kapacita tohoto paliva prakticky vyčerpaná. Což může vést buď k přeplácení mezi odběrateli, čili k růstu cen, nebo k jejímu dovozu, což růst cen způsobí také.
Podle prezidentské studie je tedy zcela zjevné, že Česko na odchod od uhlí vůbec není připraveno. Pokud dojde k uzavření velkých elektráren, bude republice chybět nejen 15 terawatthodin elektřiny, což je více než 25 procent spotřeby, ale navíc se současně rozpadne zásobování teplem pro domácnosti i podniky z důvodů uzavření hnědouhelných lomů, kvůli ztrátovosti jejich provozu.
Výsledkům analýzy se budeme věnovat ještě v dalším článku.