Doba čtení:4 m, 9 s
Přeměna české energetiky je otázkou několika desetiletí. V přechodové fázi se bez fosilních paliv neobejdeme. Baterie zatím nehrají žádnou podstatnou roli. I těchto témat jsme se dotkli v rozhovoru s vládním zmocněncem pro energetiku.
„Pevně doufám, že podobné fiasko, jako byl fotovoltaický boom před patnácti lety, si už nezopakujeme,“ říká v rozhovoru pro iUHLI.cz zvláštní zmocněnec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška. Varuje také před závislostí na dovozu elektřiny. K ní by podle něj došlo, kdyby v českém energetickém mixu dominovaly obnovitelné zdroje bez odpovídajících bateriových úložišť.
Čtěte také:
Hrdlička: Při náhradě uhlí plynem doporučuji spěchat pomalu
Závislost na dodavateli plynu je horší než u jádra
Může být Česko energeticky bezpečné v případě, že bude mít elektřinu jen ze současné jaderné kapacity a z obnovitelných zdrojů? Co pro to musí udělat?
Máme 4000 megawatt instalovaného výkonu v jádře, což pokrývá zhruba 30 procent spotřeby elektřiny. Přidat k tomu 70 procent obnovitelných zdrojů při stále chybějící možnosti skladovat energii ve velkém nepovažuji za rozumné. Znamenalo by to stát se po řadu týdnů v roce naprosto závislými na dovozech, přičemž není jasné, zda za deset let vůbec bude odkud dovážet.
Myslím, že cesta vpřed je kombinací nového jádra, OZE a skladování energie (elektřiny, tepla). Což je úkol na několik desetiletí, s přechodovou fází, kdy budeme stále ještě potřebovat fosilní paliva, uhlí a zemní plyn. Žádná vláda nechce vládnout potmě.
Cena nového bloku v Dukovanech má být 160 miliard, pesimistické odhady uvádějí 300 miliard. Jeden blok přitom není ani zdaleka náhradou současných uhelných kapacit. Na jeden týden provozu na baterie by Česko potřebovalo bateriová úložiště za asi 40 bilionů korun. Další stovky miliard budou stát kapacity obnovitelných zdrojů a jejich infrastruktura. Bez finanční účasti státu se to neobejde. Je něco takového Česko schopné financovat?
V letech 2010 – 2014, během temelínského tendru, jsem navštívil všechny jaderné stavby třetí generace na světě. Žádná z nich nebyla bez víceletého skluzu a odpovídajícího navýšení nákladů. I v Číně se reaktory EPR a AP 1000 spouštěly s pětiletým zpožděním; podobné problémy měli Rusové u sebe doma s VVER. A všichni jsme už asi slyšeli o finském Olkiluoto, kde původní termín pro spuštění bloku EPR byl 2009, ale dosud se tak nestalo.
A k vaší otázce obecně: ať už půjdeme jakoukoli cestou – jádro, OZE, baterie, nové sítě – určitě to budou náklady v řádu desítek miliard ročně. Což jsme schopni ekonomicky zvládnout. V současnosti platíme každoročně podobné částky za fotovoltaiku, což jsou jednotky procent celkové výroby elektřiny. Když budeme rozumní, můžeme za stejné peníze transformovat postupně celou energetiku. Pevně doufám, že podobné fiasko, jako byl fotovoltaický boom před patnácti lety, si už nezopakujeme.
Bateriová úložiště jsou pro efektivní masivní nasazení OZE nezbytná. Existují pro jejich nasazení v potřebném rozsahu nějaká kritéria z pohledu energetické bezpečnosti?
Když Elon Musk postavil v Austrálii MegaBattery, volali mi novináři, jestli to už je ten zlom, který změní světovou energetiku. Musel jsem odpovědět čísly: MegaBattery skladuje 100 megawatthodin elektřiny, což zní jako ohromně velký objem – dokud si člověk neuvědomí, že spotřebu elektřiny měříme v terawatthodinách, což jsou milionové násobky megawatthodin.
Baterie jsou jistě důležité pro provoz soustavy už dnes, především pro krátkodobé výpadky. Kritéria pro jejich nasazení definuje přesně ČEPS a jednotlivé distribuční firmy.
Je z pohledu energetické bezpečnosti reálné po odstavení zbourat současné uhelné kapacity, nebo je bude potřeba držet v nějakém záložním režimu? Nemyslím teď jen na vyrovnání výkyvů OZE, ale obecně, pro případ dlouhodobé oblačnosti a bezvětří, kdy by baterie nabíjené z OZE nemusely pro Česko stačit. Existují v tomto směru již nějaké plány?
Máme vedle sebe Němce, kteří jsou velmi zdatní v zelené argumentaci, ale zároveň chytří – už před několika lety zavedli kapacitní mechanismy a přesunuli část uhelných elektráren do tak zvané strategické rezervy. Šel bych podobnou cestou.
Jak byste vy, jako zvláštní zmocněnec pro energetickou bezpečnost, provedl energeticky bezpečný přechod Česka k bezemisní energetice?
Žádný bezpečný přechod nebude nikde v Evropě. Vždy zde bude vysoká míra rizika: EU se rozhodla vsadit na technologie, které mnohdy nejsou ještě ani ve fázi prototypu, natož komerčního nasazení. Jste deník o uhlí, tak si jistě pamatujete, jak se před deseti-patnácti lety hovořilo o uhelných elektrárnách s technologií CCS, carbon capture and storage (zachytávání a ukládání uhlíku). Mělo to být řešení, umožňující dál používat uhlí i v nové době. Jenže pak se ukázalo, že propočty na papíře a reálné náklady v provozu jsou dvě naprosto rozdílné věci. Podobně diskutabilní – jak z pohledu ekologie, tak mírou efektivity vynaložené energie (ERoEI) – je efekt přimíchávání biosložky do benzínu.
Na prvním místě bych proto zvolil upřímnost: musíme říct občanům, že nás čeká jedna z největších a nejnákladnějších akcí, jaké kdy Unie podstoupila. Energetická tranzice je projekt s podobným dopadem do ekonomiky a života lidí, jako byl společný trh, společná měna a Schengen. Pokud vám někdo říká, že to bude rychlé, levné a pohodlné, neví, o čem mluví.