Doba čtení:3 m, 11 s
„Uhelné elektrárny se dostanou během dvou let do ztráty kvůli ceně emisní povolenky, ať chceme, nebo nechceme. Uhlí bude v minusu několika miliard korun,“ řekl pro SZ Byznys šéf ČEZ Daniel Beneš. Stát podle něj musí k problému rychle „zaujmout nějakou pozici“. Stejná varování zazněla v poslední době i z úst majitele skupiny Sev.en Pavla Tykače či předsedy dozorčí rady Sokolovské uhelné Pavla Tomka.
Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (STAN) minulý týden zopakoval, že vláda stále plánuje konec uhlí v Česku k roku 2033. Kabinet ale nemá situaci pevně v rukou. Neustále rostoucí cena emisních povolenek nejspíš dostane uhelné elektrárny do ztráty mnohem dřív. Jde o fatální problém, protože takhle rychle nelze postavit žádné alternativní zdroje. Z uhlí se přitom u nás stále vyrábí zhruba dvě pětiny elektřiny a téměř polovina tepla pro domácnosti i firmy.
ČEZ, byť jde o firmu s většinovým podílem státu, by si ve své dnešní podobě podle Beneše nemohl provoz ztrátových elektráren dovolit, ocitl by se pod tlakem minoritních akcionářů. Musel by zařízení zavírat podobně, jako se k tomu chystá plně soukromá skupina Sev.en Pavla Tykače, napsa. SZ Byznys.
Českým miliardářům se sázka na uhlí vyplatila
Beneš chce uhlí nahradit zemním plynem. „V krátkém čase do roku 2030 je potřeba, aby u nás vzniklo něco mezi dvěma až třemi tisíci megawattů plynových elektráren. Bavíme se o třech, čtyřech velkých plynovkách,“ uvedl. Podle Beneše by dvě takové velké paroplynové elektrárny mohl postavit ČEZ, zbytek další investoři. ČEZ plánuje první zdroj v Mělníce, podle Beneše ho ale reálně bude schopen spustit až po roce 2030.
Velké domácí energetické firmy se ale do budování paroplynek nijak nehrnou. „Evropská unie se dlouho rozhodovala, jestli bude chtít plyn a za jakých podmínek. Je třeba se vypořádat s tím, jakou plynovky budou mít technologii a zda budou přestavitelné na vodík. Tyto technologie se teprve tvoří a je to hodně překotné,“ vysvětlil Beneš.
Čeští energetici čekají, zda se podaří v Evropské komisi prosadit pro záložní plynové elektrárny podporu. Brusel dnes není platbám za poskytování záložní kapacity ze zemního plynu nakloněný. Současná pravidla pro takové subvence jsou tak přísná, že to investory odrazuje. Německo, které potřebuje v plynu postavit elektrárny o kapacitě proti Česku více než desetinásobné (až 25 GW), se snaží prosadit změkčení podmínek. Češi doufají, že to prolomí i možnost veřejné podpory pro tuzemské projekty.
Křetínský: EU kvůli klimatické politice ztrácí konkurenceschopnost
Podle návrhu vládního Národního klimaticko-energetického plánu by na „dozdrojování“ české výrobní základny stačilo v plynu „jen“ 700 až 2000 megawattů. Pokud ovšem budou rychleji přibývat obnovitelné zdroje. I tak bude Česko muset část elektřiny dovážet. „Je důležité posílit linky, které propojí českou přenosovou soustavu především s Německem,“ řekl Beneš.
Podle Beneše brzdí výstavbu i čistě praktické problémy. Třeba to, že firma Net4Gas teprve musí na některá místa nových elektráren teprve přivést „dostatečně tlustou plynovou trubku“. Další limit představuje povolovací byrokracie.
„Stát bude muset udělat řadu velmi rychlých rozhodnutí, jak zjednodušit povolovací řízení, aby se plynovky daly postavit rychle. Standardně trvá získat všechna povolení a postavit elektrárnu řádově sedm let. Když se nestane nic, za sedm let bude mít Česká republika o devět až 10 terawatthodin větší spotřebu, než kolik bude výroba,“ varuje šéf ČEZ.
Se státní podporou uhelné energetiky, která by udržela v chodu ztrátové elektrárny, se podle Beneše počítat nedá. A to i přesto, že například Němci hodlají platbami za poskytování rezervní kapacity několik svých uhelných bloků držet v chodu až do roku 2038. Německo si ale tyto mechanismy v Bruselu vyjednalo včas, dnes je na to už pozdě. Podle Beneše je představa, že zvládneme v Evropské komisi obhájit kapacitní platby na uhlí, „iluzorní až naivní“.