„Jestli chce vláda v roce 2040 dovážet třetinu dnešní spotřeby elektřiny, tak Pán Bůh s námi,“ říká pobouřeně Vladimír Budinský, prezident Zaměstnaneckého svazu důlního a naftového průmyslu (ZSDNP).
„Fyzika se na školách pro bankéře a politology nevyučuje,“ říká ironicky a s jasnou narážkou na premiéra a ministra průmyslu Vladimír Budinský. K energetice má blízko. Je prezidentem ZSDNP, Senior Vice-Presidentem evropského sdružení EURACOAL a místopředsedou skupiny expertů Evropské hospodářské komise OSN.
Postup vlády tváří v tvář akutní hrozbě, že uhelné elektrárny, které dodávají Česku 40 procent elektřiny, přestanou pracovat už v roce 2026, komentuje lakonicky: „Situaci lze řešit včas a dobře, nebo – až krize nastane – tak zbrkle a zoufale.“
Konstatování ředitele ČEZ Daniela Beneše, že už v roce 2026 může dojít k odstavení uhelných elektráren, v médiích přebilo oznámení ERÚ o zvýšení regulovaných složek ceny elektřiny. Téma je to pro vládu nepříjemné, ale asi příjemnější, než vysvětlování, jak za dva roky nahradit 40 procent elektřiny?
Všichni provozovatelé uhelných elektráren vnímají hrozbu vyplývající z vysoké ceny povolenky jako vážnou. Je pravda, že s neprojednáním kapacitních plateb v Evropské komisi zaspala předchozí vláda a tedy tato by s nápravou nemusela mít tak velký politický problém.
Faktem vyplývajícím z fyziky je, že bez uhelné elektřiny se Česko do připojení nějaké nové spolehlivé a pružné náhrady neobjede. Situaci lze řešit včas a dobře, nebo – až krize nastane – tak zbrkle a zoufale. Tato vláda asi doufá, že má čas, že pro ni to není reálná hrozba, a že to tvrdě dopadne až na vládu příští. Z vyjádření ministra Síkely o vydírání ze strany uhelného průmyslu, to alespoň tak vypadá.
To, že se téma brzkého konce uhlí vytratilo z médií, neznamená, že se samo vyřešilo. Ministr průmyslu Jozef Síkela tvrdí, že vláda má plán, jak elektřinu z uhlí nahradit. Kromě obecných zmínek o občasných zdrojích (OZE) a importu, však nic konkrétního neřekl. Může mít opravdu funkční plán, jak za dva roky nahradit dvě pětiny elektřiny?
Obávám se, že opravdový odborně erudovaný plán v energetice nemá vláda žádný. Do představení nové Státní energetické koncepce (SEK) zbývá necelých 60 dní a ještě jsme neviděli jediný relevantní a odborně důvěryhodný výstup. Národní klimaticko-energetický plán je zelená chiméra, kterou náš Zaměstnanecký svaz důlního a naftového průmyslu ostře kritizoval a vyjádřil s ní nesouhlas. Jestli takzvaný Progresívní scénář s vizí dovozu 20 terawatthodin v roce 2040, což je třetina dnešní čisté spotřeby a k tomu vize 16 dnů zcela bez elektřiny (MAF CZ 22, zde, pozn.red.) v ČR je tím vládním plánem, tak „Bůh s námi“.
Je podle vás, za současných podmínek EU pro energetiku, možné těch 40 procent elektřiny do roku 2026 spolehlivě nahradit?
Ani do roku 2026, ani do roku 2033 a až se uvidí, za kolik bude elektřina z té nové jaderné elektrárny, tak možná seznáme, že levnou uhelnou a spolehlivou elektřinu z domácích zdrojů nebudeme schopni nahradit nikdy. Uhelná elektrárna žije z 30-40 euro za megawatthodinu se vším všudy. K tomu povolenka za 80 euro za tunu CO2 dělá dnešní cenu elektřiny 120 euro za megawatthodinu. Dodávám, že na jednu megawatthodinu potřebujeme řádově jednu tunu hnědého uhlí a jeho spálením vznikne jedna tuna oxidu uhličitého.
Nový jaderný blok v dnešní ceně má být za 70-100 euro za megawatthodinu, ale reálně to bude za ceny á la britská jaderná elektrárna Hinkley Point (zde), tedy za 200 euro za megawatthodinu. A to někdy kolem roku 2040, kdy bude nový blok v řádném provozu po všech peripetiích výstavby, vícenákladech a po konečném definitivním spuštění. Ty ceny si porovnejte. V té době může povolenka stát už 200-250 euro za tunu a uhelná energetika bude bez podpory nepředstavitelná.
Jakým způsobem by to tedy šlo? Jsou nějaké alternativy?
Neustále opakujeme, že dávat si „stachanovské termíny“ ohledně uhlí nemá smysl. Green Deal s „uhlíkovou neutralitou“ má být splněn do roku 2050. Do té doby máme uhlí a můžeme ho technicky využívat. Jeho ekonomická životaschopnost závisí jen a pouze na ceně povolenky. Náhradou za uhlí bude primárně plyn, buď fosilní, nebo syntetický, protože uhlí je flexibilní spolehlivý zdroj a takový zdroj je také plyn. Jádro není flexibilní a občasné zdroje (OZE) nejsou spolehlivé.
Jakmile se zastaví uhelné elektrárny, přestane se vyplácet těžba uhlí. Tím pádem jej nebudou mít ani teplárny a domácnosti. To stále nějak stojí mimo pozornost médií i politiků. Dá se tahle hrozba nějak odvrátit, nebo vyřešit?
Ozývají se hlasy, že uhlí bude potřebné vždy a že si je máme šetřit do budoucna. Zní to pěkně, ale vzhledem k podstatě ekonomiky, nelze těžbu zastavit nebo výrazně omezit a čekat. Tyto názory jsou idealistické výroky lidí, kteří nikdy neviděli důl. Ano, to je ta Cimrmanovská díra v zemi, ale o ploše 30 kilometrů čtverečních. Která však musí také den za dnem ekonomicky fungovat a tedy pracovat trvale nad bodem zvratu (Break Even Point), tedy těžit tolik, aby fixní náklady byly pokryty tržbami z provozu. Už teď jsou důlní provozy nebezpečně blízko tohoto bodu zvratu a jakékoli další omezení těžby a tedy výnosů povede k zavíránÍ dolů. Zavření dolu znamená zkázu a odepsání zásob uhlí, tedy ztrátu nerostného bohatství, který patří národu.
Další skutečnost, jež je mimo pozornost politiků a médií je výkon potřebný k regulaci sítě. Když nám zbyde v energetickém mixu jádro, voda a dva plynové zdroje (z nichž Vřesová od loňska kvůli cenám plynu stojí), budeme na dovozu závislí i v tomto ohledu. Je to bezpečné?
Když budeme dovážet regulační výkon, nebudeme moci dovážet silovou elektřinu. Je to jednoduché. Zablokujeme-li si už tak omezené profily přenosu rezervací na výkon potřebný pro regulaci soustavy, nebudeme schopni dovážet takové množství elektrického proudu, o jakém vláda už dnes hovoří. ČEPS na to vládu upozorňuje, ale tam není nikdo, kdo by to chápal. Fyzika se na školách pro bankéře a politology nevyučuje.
Hlavní příčinou hrozící ztrátovosti uhelných elektráren jsou emisní povolenky. Ty ovlivňují i teplárenství a vztahují se i na současné i budoucí plynové zdroje, k nimž se česká vláda evidentně upíná. Takže situace se bude časem opakovat…
Neustále opakuji, že problém s povolenkami je mnohem větší, než se zdá. Mluvíme-li o energetice, debata se stále točí jen okolo elektroenergetiky. Ale elektřina, to není dnes ani 20 procent primární energie, kterou ČR spotřebovává.
Řada průmyslových firem si sama vyrábí technologické teplo a svoji elektřinu sama. Mnohé z uhlí. Včetně dosud třeba Škoda-Auto. Tyto průmyslové firmy drtí drahá povolenka a bere jim konkurenceschopnost ve srovnání s USA, s Asii, ale i s Evropou mimo EU. To se týká i teplárenství, kde velcí výrobci povolenku platí a malí výrobci ne.
Povolenky musí být novou politickou reprezentací EU po volbách v roce 2024 řešeny, už zcela ztratily dříve zamýšlenou funkci a musí být zastropovány na nějaké rozumné výši.
Vládní politici se nechávají slyšet, že dokud nebudeme mít dost elektřiny z OZE a z jádra, nebudeme mít levnou elektřinu. Souhlasíte s tím?
Ne. Levná elektřina byla a je z uhlí a z jádra postaveného v minulém režimu. Elektřina z OZE je extrémně drahá, jen se to občas platí z daní a není to tak vidět, ale každý se o tom znovu přesvědčí, až zase bude muset od ledna 2024 zaplatit ze své kapsy část 40 miliardové dotace na tři procenta solární údajně levné elektřiny.
Drahé už budou i všechny nové další zdroje, protože jaderná energie bude vinou extrémních nákladů drahá. Žijeme v politiky protlačované představě, že máme mít za každou cenu OZE, ale ty fungují jen občas a tak k nim je nutné mít nějaké spolehlivé zdroje, které ale také budou fungovat jen občas, protože budou jen zaskakovat za OZE. EU a politici nás tedy nutí do neefektivní energetiky, s dublovanými občas fungujícími zdroji, které jsou a budou drahé. Levná elektřina z OZE je lež a iluze.
To, že údajně levná elektřina bude právě z OZE vyvrací událost tohoto týdne – avizované drastické zdražení distribuce a regulované složky ceny elektřiny celkově od ledna 2024.
Nešťastně českou vládou zvolená metoda „dekarbonizace“, kdy se, místo velkých regulovatelných OZE instalací zapojených do nadřazené soustavy, OZE budují nákladně a nespravedlivě dotované na konci distribučního vedení bez možnosti regulace, povede k extrémně velkým budoucím nákladům do distribuční soustavy, které ČEPS odhaduje na 400 miliard korun.
Tyto astronomické částky budou pak muset platit za spotřebovávanou elektřinu všichni odběratelé proudu, i ti kteří požár na své střeše a v garáži způsobený panely a baterií z Číny neriskují. Drahá elektřina z OZE bude tedy na konci drahá dokonce násobně. Až se to stane, nikdo už si nebude vzpomínat, kdo to byl Fiala a kdo kdysi byl Síkela.
Energetika je dlouhodobé odvětví, kde se chyba projeví až za dlouho a dvojnásob dlouho pak trvá i náprava chyb a omylů.