Jedním ze základních stavebních kamenů pohádek je dobrý konec. U těch dětských to platí. Rozuzlení zelených pohádek, které zde v posledních letech posloucháme, však nebudou psát jejich autoři, ale ekonomická realita. Na happyend to rozhodně nevypadá.
Energie ze slunce, větru a vody je zadarmo. Levného plynu je všude spousta. Jádro i uhlí jsou naopak drahé. Tyto věty jste v různých obměnách mohli číst a slyšet v posledních letech mnohokrát. Byly a stále ještě jsou součástí tak masivní propagandy, že spousta lidí uvěřila, tzv. zelená transformace je nejen nutná, ale dokonce i ekonomicky výhodná. Lidé, paradoxně šlo o odborníky, kteří naopak varovali před masivními náklady, které povedou ke ztrátě konkurenceschopnosti Evropy a poklesu životní úrovně, byli umlčováni a vysmíváni.
Pokud jsou někteří z nich škodolibí, tak se teď možná smějí. Vzhledem k závažnosti situace ale spíše skřípou zuby. Pravda totiž začíná postupně vycházet najevo. A přesně podle jejich varování, není veselá.
Více než polovina německých firem a podniků uvedla v nedávném šetření Německé obchodní a průmyslové komory, že energetická transformace země – takzvaná Energiewende – „negativně“, či dokonce „krajně negativně“ doléhá na jejich konkurenceschopnost. Takřka třetina podniků německého zpracovatelského průmyslu proto zvažuje, či už uskutečňuje přesun výroby do zahraničí.
Český ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela přiznal, že od příštího roku zdraží lidem i firmám elektřina. Tentokrát se už politici nebudou moci vymlouvat na válku na Ukrajině. Důvodem je totiž jednak vrácení každoroční mnohamiliardové podpory ve prospěch obnovitelných zdrojů (především solárů) na bedra spotřebitelů, ale také neustále rostoucí náklady na stabilizaci přenosové a distribuční soustavy. Ty rostou a dále porostou s každou další solární či větrnou elektrárnou. Podle provozovatele tuzemské přenosové soustavy, společnosti ČEPS, dosáhnou řádově stovek miliard korun. Ty bude muset někdo zaplatit. Kdo to asi bude?
Podpora obnovitelných zdrojů nás vyjde rovněž na stovky miliard korun, dokonce možná dosáhne bilionu. Za tyto obrovské peníze, mimochodem dalo by se za ně postavit hned několik jaderných bloků, máme doslova pár procentíček vyrobené elektřiny a to ještě pouze od jara do podzimu.
Dotace na další a další výstavbu OZE ale tečou vesele dál. Stejně tak se dál vyprávějí zelené pohádky. Jenže začíná to být podobné jako u těch dětských. Každé dítě vyroste a pohádkám přestává věřit. Zároveň však na ně většinou rádi a s úsměvem vzpomínáme. Obávám se, že ti, kteří uvěřili zeleným pohádkám, se po střetu s realitou příliš smát nebudou.