Doba čtení:3 m, 45 s
Čína má více než dvojnásobnou populaci oproti Evropské unii. V otázce OZE je EU na Číně závislá až z 90 procent. Přesto Brusel věří tomu, že Čínu donutí dělat to, co chce EU. Foto: pixabay.com

Evropské vlády i Evropská unie se specializují na špatné analýzy. Kvůli tomu nevidí, do jaké pasti se ženou.

Jestli něco vypadá jako průšvih z dálky i z blízka, tak to nejspíš fakt bude průšvih. Uvědomí si to většina lidí. Pokud tedy nemají zatemněný mozek například láskou, alkoholem nebo drogami. Nebo ideologií. Hloupostí. Nebo zlým úmyslem. Ale pak již nejde o zatemnění, ale právě o ten úmysl. V případě plánu Green Deal je možná jakákoli kombinace uvedeného. Fakta jsou neúprosná.

Je nezbytné zastavit umělou produkci oxidu uhličitého, jinak dojde k rozvratu světového klimatu. To tvrdí Evropská komise, které přizvukuje Evropský parlament. A dělá pro to, co může. Jenže to dělá, bez ohledu na souvislosti, jen v rámci EU. Ta ovšem odpovídá za emise globálně uměle vytvořeného oxidu uhličitého jen z nějakých 7 – 9 procent. Kromě USA a pár dalších států (produkcí CO2 nezajímavých) tuto snahu všechny ostatní státy ignorují, Pařížské klimatické dohodě navzdory. Množství oxidu uhličitého v atmosféře tedy neustále roste.

Brusel se chytil do vlastní energetické pasti

Výsledek je tedy ten, že výrobky z členských států EU zdražují, státy EU mají problémy se zajištěním dostatku elektřiny a ženou se do stále větší energetické nejistoty. Protože veškerou elektřinu chtějí získávat ze zdrojů, jež ji nejsou schopné dodávat kontinuálně. Bez čehož se neobejdou. USA jdou stejným směrem, ale jinými cestami. Nemají tedy zatím takové problémy, ale časem – pokud nezmění kurz – je to dovede do stejné situace. Přesto bude množství CO2 v atmosféře dále růst. Takže, jestli to je ten důvod globálního oteplování (nově klimatické změny), bude se klima měnit nadále. Přesto Ursula von der Leyenová tvrdí, že Green Deal je potřeba. Green Deal přitom vznikl jako řešení klimatické změny.

Aby bylo možné nahradit produkci elektráren, jež spalují fosilní paliva, tedy uhlí a plyn, vrhly se státy v EU na instalaci obnovitelných zdrojů energie (OZE). Jenže tyto zdroje jsou také jen Občasnými Zdroji Energie. Což otevřelo další problémy k řešení, primárně akumulaci elektřiny. K té jsou potřeba především baterie, nebo elektrolyzéry, jež z elektřiny z OZE vyrábějí vodík, který by nahradil fosilní zemní plyn a samozřejmě uhlí.

Jenže politikům EU jaksi uniklo (zde je ta otázka z úvodu textu, co to mohlo způsobit), že naprostá většina toho, co je k přerodu energetiky potřeba, pochází z Číny. Ze státu, který se – zcela nepokrytě – chce stát největší světovou mocností. Jen s malým zjednodušením přitom můžeme konstatovat, že bez účasti Číny nikdo nevyrobí fotovoltaický panel.  V bateriích je situace jen o málo lepší a co se týká větrných elektráren, Čína má letos dosáhnout 70procentního podílu na trhu. Ve fotovoltaice má kontrolovat výrobní řetězec z 90 procent, co se týká baterií, tak kontroluje více než 70 procent trhu. A její podíly dále stoupají.

Ochrana Číny je sebevraždou pro svět

Čína produkuje přes 30 procent světových emisí CO2 a na unijní cíle a cíle Pařížské dohody dosáhnout do roku 2050 nulové produkce oxidu uhličitého nijak nereflektuje. Svůj cíl „emisní neutrality“ totiž vyhlásila na rok 2060. Indie, od letoška nejlidnatější stát světa jej přitom má stanovený až na rok 2070. A již nyní odpovídá nejméně za sedm procent globálních emisí oxidu uhličitého. Ale Indie zatím nemá světovládné ambice. A nevyrábí většinu OZE.

To znamená, že státy v EU investují obrovské částky do cíle, kterého vlastními silami nemohou dosáhnout. A ještě k tomu se vrhají stále hlouběji do závislosti na Číně. Protože životnost fotovoltaiky i větrných elektráren je okolo 20 let, životnost baterií je zatím o minimálně polovinu kratší. Čili každých 20 let musí EU, prostřednictvím Číny, obnovit své energetické zdroje. U baterií nejpozději po 10letech. A k tomu chce Číně diktovat „uhlíkové clo“, bránit své výrobce vnucených elektromobilů před těmi čínskými, kteří jsou levnější, diskutovat s ní o lidských právech a ještě k tomu se ubránit jejímu plíživému velmocenskému vlivu. Je něco takového možné?

Unijní vedení – pokud se tím zabývá – věří, že ano. Všichni ostatní vidí, že to není funkční koncept. Tím spíš, že Čína, což není žádné tajemství, postupuje podle 2500 let staré příručky „Umění války“. A v ní se, mimo jiné, praví, že nejlepší válka je ta, kterou nemusíme vést. Protože nepřítele porazíme či ovládneme jinými prostředky.

Takže fatální podřízenost Číně je to jediné, čeho EU při současném trendu dosáhne. Kdo nesouhlasíte, předložte argumenty.