Doba čtení:3 m, 43 s
parta-hic_compressed
Jedním z nejslavnějších filmů z hornického prostředí je Parta hic. Foto: youtube.com

Doly a situace kolem nich byly v hledáčku kamer velmi často. Z množství filmů, které se na Ostravsku i Karvinsku natočily, většina reflektuje průmyslové prostředí.

Ve filmech si zahrál Důl 1. máj, Důl Jan Maria, Důl Šalomoun, Důl Hlubina, Důl Trojice, Důl Zárubek, Důl Julius Fučík, Důl Alexander, Důl Hedvika, Důl Antonín Zápotocký a řada dalších. Točily se tu komedie i dramata, filmy historické i současné, kritické i dobově poplatné, uvedl idnes.cz.

Čtěte také:
Elektrárna Dětmarovice je v provozu 40 let
Uhelná elektrárna budoucnosti

Jmen a názvů je hodně, jen je třeba se vypořádat s nejasnostmi v místech natáčení. Jak už to ve filmu bývá, důl v ději nemusí být identický s místem natáčení, a navíc i samotné doly měnily své názvy a v době natáčení se jmenovaly jinak než v době zobrazeného děje.

Ostrava a Kladno

Určitá podobnost umožnila například propojovat prostředí kraje s Kladenskem. Třeba populární komedie o hornících podrobených experimentu s pitím mléka Parta hic se odehrává v Ostravě, ale natáčela se jak na Dole 1. máj v Karviné, tak na Dole Schoeller u Kladna.

Když odborář Rudla Janeček (Václav Babka) odvádí kolegy z party hic areálem šachty do připraveného mikrobusu, prochází areálem závodu Dolu Barbora (ten tvořil jeden ze čtyř provozů Dolu 1. máj). Jen pár minut předtím ale stál před budovou Dolu Schoeller v kladenském Libušíně.

O záběr dál si to hornickým areálem v Karviné rázuje exkluzivní sestava prvotřídních komiků: Vladimír Menšík, Jan Skopeček, Josef Kemr, Josef Dvořák, Ivan Vyskočil, Petr Nárožný, Jiří Krampol. V pozadí se vyjímá unikátní dvouosá těžní věž, památkově chráněná perla karvinské Barbory.

Filmaři měli doly v lásce, pokud jim umožnily vytvořit správnou kulisu. Ale když docházelo na lámání chleba, Ostrava se nenápadně vytratila. Kladensko a Ostravsko jsou v tomto ohledu typické – protože většina štábů pocházela z Prahy, logicky využívala geograficky bližší lokalitu.

V období normalizace zaujal filmaře Důl Hedvika

V roce 1972 posloužil důl jako stejnojmenná kulisa pro socialistické drama Bitva o Hedviku, jehož příběh se odehrává na Ostravsku 30. let: Mladý komunistický novinář Eda Krahulík navštívil Důl Hedvika, aby podnítil stávku horníků.

Natáčelo se mimo jiné na dolech Alexander a Michal, kde se Hedvika před válkou skutečně nacházela. Snímek vznikl v česko-polské spolupráci, režíroval jej Julian Dziedzina a je jedním z filmů, v nichž jsou vidět pověstné „lanovky“, vozíky putující s vytěženým uhlím do hutí. Takových lanovek bylo v Ostravě kolem desítky a dodnes jsou vděčnou vzpomínkou.

Rok 1972 byl z hlediska komunistické ideologie pro film obzvláště plodný. Například Jiří Hanibal na řadě ostravských i karvinských dolů natočil psychologické drama Dvě věci pro život. Všechny záběry posloužily jedné věci – utvrzení, že mladý muž potřebuje ke štěstí dvě konstanty: „pořádnou práci a pořádnou ženskou“.

Doly zůstaly jen na filmových pásech

Z laciné ideologie se mohly doly vymanit po pádu režimu, ale k tomu už neměli filmaři odpovídající nápady ani prostředky, naopak šachty začaly mizet. Jednu z nejcitelnějších ztrát zaznamenala oblast kolem Zárubku a Hranečníku v Ostravě-Radvanicích. V současnosti tam není po těžních komplexech téměř ani památky, přitom v roce 1921 tam vznikl vůbec nejvýznamnější hraný film na Ostravsku: Šachta pohřbených idejí.

Odehrává se za časů Rakouska-Uherska a vrcholí za ustanovení první republiky. Vypráví o sporu mezi bezohledným podnikatelem Kohlmanem a družstevním kolektivem, který se rozhodne koupit jeden z dolů. Začíná se mu dařit, jenže přicházejí intriky, stávka, vraždy, ale i první znárodnění.

K tomuto filmu se váže skutečná rarita. Po filmu dlouho nebylo ani stopy, až v polovině 90. let byl objeven v krabicích jednoho zahradního altánu. Podařilo se jej relativně dobře zrekonstruovat a diváci tak měli možnost vidět unikát, jenž ve své době patřil k ojedinělým příkladům sociálně laděné kinematografie.

Bohužel zkušení tvůrci Rudolf Myzet a Antonín Ludvík Havel se setkali s nepochopením na obou stranách barikády: levice i dobové cenzury. Úředníkům vadily použité Bezručovy verše v mezititulcích a komunistům zase smírčí řešení mezi horníky a majiteli dolů.

Největším klenotem vedle zručné režie a sevřeného dramatu zůstávají dobové záběry na Důl Jan Maria nebo Důl Zárubek a hornické kolonie. Tyto doly byly zastaralé, ale neexistuje už ani zmodernizovaný Důl Vítězný únor (Odra), který tvoří úvodní dominantu ve zmíněné komedii Parta hic. Minulost se vytrácí a jediným svědectvím o zašlé slávě zůstávají filmové záběry.

Mohlo by vás zajímat:
Rypadlo KK1300 těží uhlí v dolech Bílina
NOEN staví unikátní rýpadlo pro Bulhary
V šachtě se prohání Batmanovo žihadlo