Čeští spotřebitelé musejí platit za německé obnovitelné zdroje. Je to sice nepřímo, ale nejedná se o malou sumu – jen na konci minulého roku to měly být až desítky milionů korun. Napsaly to Hospodářské noviny (HN).

Jde o takzvaný redispečink, což je jeden z nástrojů, jak bojovat s přetížením přenosové soustavy, který provádí státní společnost ČEPS, správce tuzemské přenosové soustavy. A pokud na severu Německa příliš zafouká vítr, elektřina putuje i přes Česko. Když systému hrozí přetížení, ČEPS formou tzv. redispečinku domluví vypnutí, anebo zapnutí potřebného zdroje a doplatí mu nemalý ušlý zisk nebo vzniklé náklady.

Kolik přesně to ČEPS stojí, nechtěl generální ředitel firmy Vladimír Tošovský deníku říct. Data prý zveřejní v průběhu tohoto týdne. Silnému náporu čelila ale česká síť například v polovině prosince, kdy přes ní “teklo” 3500 megawatt z celkových 28.000 megawatt, které vyráběly německé větrníky.

ČEPS zatím sice své náklady spojené s přetěžováním sítě sdělovat nechce. Zatímco v roce 2010 bylo nutné různé zdroje vypnout celkem na 1589 hodin a stálo to 48 milionů eur (v dnešním kurzu 1,3 miliardy korun), v roce 2012 to bylo již 7160 hodin s cenovkou 165 milionů eur (4,6 miliardy) a v roce 2013 pak 7966 hodin za 115 milionů eur (3,2 miliardy korun).

Česko přitom jako exportér elektřiny funguje v drtivé většině jen jako transportní země. Hlavním důvodem je to, že mezi severem a jihem Německa neexistuje dostatečně silné propojení. Souběžně bylo po katastrofě ve Fukušimě odstaveno na jihu země několik jaderných elektráren, čímž tam vznikla poptávka, a na severu země vyrostly desítky tisíc megawatt větrníků, čímž vznikla nabídka. Ale kvůli špatnému propojení musí téct elektřina přes okolní státy.

Tuto situaci ještě komplikuje jednotná obchodní zóna, kterou pro trh s elektřinou vytvořilo Rakousko a Německo. Ta totiž problém ještě násobí. Chová se totiž tak, jako by mezi oběma zeměmi nebylo prakticky žádné kapacitní omezení. Pokud tedy na severu Německa hodně fouká (a tím jde cena elektřiny strmě dolů, někdy až do minusu) a jedna z početných rakouských přečerpávacích hydroelektráren se rozhodne, že levnou elektřinu využije k načerpání vody do zásobních nádrží, vše opět teče přes Českou republiku.

ČEPS s těmito přetoky, které jsou prakticky neomezené a firma je nemůže nijak zpoplatnit, musí počítat a omezuje tak přeshraniční kapacitu pro „férové“ obchodníky, kteří ji musejí normálně dražit.