Solární Eldorado 2

Nechvalně známé sousloví solární tunel zná v Česku skoro každý. Aby ne, když za něj všichni úplně zbytečně zaplatíme stovky miliard korun. Po několikaleté odmlce chytli solární baroni i lobbisté druhý dech. A bohužel znovu používají „osvědčené metody“.

Energie ze slunce je sama o sobě nepochybně skvělá věc. Je čistá a levná, proto se taky rozvíjí po celém světě. Pravdou ovšem rovněž je, že stejně jako ostatní zdroje energie, má i fotovoltaika svá ale.

Jednak je zde obecný problém, který tkví v tom, že se zbytek světa nechal v solárním byznysu pořádně předběhnout Čínou. Ta dnes kontroluje drtivou většinu celého řetězce od těžby vzácných kovů zejména v Africe až po výrobu panelů. Řada odborníků proto varuje, že zbavovat se závislosti na surovinách z Ruska pomocí překotného rozvoje solární energetiky znamená pouze přeběhnutí z ruské náruče do čínské.

Zelení lobbisté jásají, zemědělci a obce si zoufají

V Česku máme navíc svá vlastní omezení, která se jmenuje přírodní a geografické podmínky. Oproti zejména jižním zemím máme výrazně méně slunečního svitu, zhruba třetinu roku zde panuje více či méně tuhá zima a navíc nám chybí volné plochy, na nichž by se daly jednoduše velké solární parky stavět. Je zde zkrátka příliš velká hustota zalidnění a zástavby, zbytek ploch je pak vesměs orná půda.

Proto odborníci upozorňují, že se u nás soláry rozhodně nedokážou stát tahounem energetiky. Vidina rychlého zbohatnutí je však pro některé lidi zjevně příliš lákavá na to, aby se řešily takové drobnosti, jako názory odborníků. Navíc, když soláry mají kolem sebe tu krásnou zelenou auru něčeho úžasného, co zachrání klima. To se to pak i politikům mnohem lépe schvalují návrhy, které se později ukážou být katastrofou. Navíc, když média blahosklonně mlčí či dokonce chválí, a ekologičtí aktivisté tleskají. Proto mohl být schválen „solární tunel“, který přinesl překotné budování solárních parků před koncem roku 2010. To byl totiž „deadline“, který zaručoval nesmyslně vysoké výkupní ceny elektřiny a tím i pohádkové zisky solárních baronů.

Dnes i sami zastánci solárních zdrojů přiznávají, že tato šílenost významně poškodila pověst celého byznysu. Nyní je však evidentní, že solárníci chytli druhý dech. Mají v zádech klimatické alarmisty všeho druhu, štědrou nabídku evropských dotací a nyní také snahu vymanit se ze závislosti na ruských surovinách. Solární Eldorádo může znovu začít.

Palaščák: V energetice nelze sázet na jednu kartu

Jenže se vyskytl problém v podobě zmíněných geografických omezení. V Česku zkrátka na velké solární parky není dostatek volných ploch. Stavět na střechách je složitější, dražší, ale na širých lánech, to by byla jiná jízda.

Solární lobbisté použili „osvědčené metody“ a oslovili politiky. Vždyť se přece schvaluje tzv. „Lex OZE 1“, který má za cíl urychlit výstavbu nových obnovitelných zdrojů energie. Jenže zakotvit možnost stavět solární parky na orné půdě přímo do návrhu zákona se zjevně jevilo příliš riskantní. Text novely zkoumá a připomínkuje kde kdo. Ještě by se mohli ozvat nějací šťouralové, že na polích by se možná spíš mělo pěstovat třeba obilí, zejména když válka na Ukrajině dramaticky zvýšila poptávku a riziko hladomoru v chudých oblastech.

V takové situaci je klasickým řešením pozměňovací návrh. Ten podala dvojice poslanců Ivan Adamec (ODS) a Tomáš Müller (STAN). Výrobny elektřiny z obnovitelných zdrojů s výkonem nad 1 MW dostanou díky němu možnost získat status stavby ve veřejném zájmu. Důsledkem v případě schválení bude, že obce nebudou mít možnost zásahu do budování solárních parků na polích v jejich okolí a že orná půda bude dál mizet.

Závěrem je nutno ještě připomenout malé srovnání. V současnosti máme v Česku solární elektrárny se zhruba stejným instalovaným výkonem, jaký má Jaderná elektrárna Temelín. Tam ovšem vyrobí za rok zhruba sedmkrát více elektřiny. Nyní, kdy panuje zima, je navíc výroba solárních elektráren prakticky nulová. A bude stejně nulová, i když se postaví nové solární parky na polích.