Doba čtení:2 m, 17 s
Označovat elektřinu za veřejný statek je nebezpečné a dvojnásob to platí, když je to ve jménu energetické bezpečnosti. Proč obhájci elektřiny či tepla jako veřejného statku neoznačí za veřejný statek i plyn? To už by vedlo k zamyšlení, kde se ten plyn vezme a co to bude stát a v jaké měně, napsal v komentáři pro E15.cz zakladatel skupiny Amper Jan Palaščák.
„V Česku se mluví o energetické bezpečnosti dlouho a hodně, ale o skutečnou veřejnou debatu se zatím nikdy nejednalo, zatím to vždy bylo jen předvolávání hesel vlajkonoši a jejich opakování publikem. Energetickou bezpečnost nám mají zajistit nové jaderné bloky, na které budeme čekat 15 až 20 let, než nám je postaví zahraniční dodavatel, ještě nedávno byl objektivním favoritem Rosatom,“ upozornil Palaščák.
Obdobnou a ještě o řád horší sázku podle něj udělali Němci. „Jenže ji udělali i pro nás a za nás a s námi – sázku na jednu, respektive dvě roury na zemní plyn z Ruska, generacemi německých národohospodářů a politiků vysněné kolonie, bez jejíhož vytěžení není rozvoj Německa možný. Evropská unie v téže době vsadila ještě před kritizovanými komplexnějšími dokumenty Green deal a Fit for 55 na dotace do obnovitelných zdrojů jako na hlavní nástroj dekarbonizace,“ napsal Palaščák s tím, že energetické politiky minulé dekády v Česku, Německu i Evropě sázely na jednu kartu, tedy vždy zahrnovaly jeden velmi koncentrovaný „single point of failure“ – jeden bod, na kterém vše může ztroskotat. A to je definice rizikovosti, nebezpečnosti.
„Energetickou bezpečnost nám proto nezajistí ani jeden státní obchodník s elektřinou, státní tarif, respektive jeden centrální úřad, který bude řídit výrobu a distribuci elektřiny či dalších energií jako veřejného statku. Energetická bezpečnost Česka spočívá v diverzifikaci zdrojů, distribučních tras a řešení obecně, což vždy zajistí jedině konkurenční prostředí mezi poskytovateli privátních statků. Naopak výstavby infrastruktury – zejména přenosových a distribučních soustav, ale například i nabíjecích stanic pro elektromobily – nechť se ve větší míře chopí stát či municipality a uspořádají soutěže o její nejefektivnější využití mezi privátními firmami – nájemci infrastruktury,“ popsal recept zakladatel skupiny Amper.
Současně je podle něj třeba dbát o co nejvyšší energetickou soběstačnost, ale vědět, že to není synonymum termínu energetická bezpečnost a že bezpečnost nám přinese naše nepostradatelnost v energetice Evropy.
„V rámci bezpečnosti širší i té energetické je třeba také myslet na sociální smír ve společnosti a vždy držet pevnou sociální síť, kterou nepropadnou ani ty nejchudší domácnosti. Česko ve dvacátých letech 21. století není země, kde bychom mohli připustit energetickou chudobu,“ zdůraznil Jan Palaščák.