Do roku 2030 může být v republice o 3,6krát víc větrných elektráren, než nyní. Stát by za to zaplatil miliardy na dotacích. Přínos by však byl podstatně nižší, než ukazují prezentovaná čísla.
„Vize do roku 2030 je taková, že by to mohlo být 1,5 gigawattu, což je dalších 1,2 gigawattu výkonu ve větru,“ řekl loni v listopadu na tiskové konferenci ministr životního prostředí Petr Hladík (zde). V létě také stát vypsal dotační výzvu na výstavbu těchto zdrojů energie, ve které nabídl tři miliardy. Ta je však samozřejmě jen začátkem.
Bez ohledu na to, kolik dotací by stát do záměru postavit 1,2 gigawattu větrného výkonu vložil (zatím vypsal dotace za tři miliardy (zde), praktický přínos by byl minimální. Uvedený výkon je totiž jen instalovaný. Čili ten maximální, který by z nových větrníků mohlo Česko získat. Ovšem protože jsou větrné elektrárny nejen obnovitelným, ale také jen občasným zdrojem energie, skutečný dodaný výkon by byl podstatně menší. Podle údajů ČEPS jen zhruba čtvrtinový, oproti instalovanému (zde).
Špicar: Evropa musí zlevnit energie, jinak nebude konkurenceschopná
To znamená, že ze současných 330 megawattů instalovaného výkonu ve větru získáváme průměrně ročně okolo 82,5 megawattu. A při uskutečnění záměrů Petra Hladíka (KDU-ČSL), velkého prosazovatele větrných zdrojů, by instalovaný výkon sice stoupl na 1,5 gigawattu, ale reálně dodaný výkon by se pohyboval kolem 375 megawatt. Což je skutečnost, kterou obvykle nikdo, včetně pana ministra neuvádí.
Je to pochopitelné, neboť takový údaj ukazuje obrovskou neefektivitu dotování těchto zdrojů. A také vysvětluje, proč se tyto zdroje nemůžou uživit na volném trhu. Do třetice to pak ukazuje, jak nepravdivá jsou tvrzení o levné energii z větru. Což dále umocňuje fakt, že tyto elektrárny je potřeba po 20letech zbourat a postavit znovu. Čili je potřeba jim poskytnout další dotace.