Do porubu k horníkům hlavního předáka Miroslava Vaľanyho a na dočasně neobsazenou čelbu se podívala exkurze studentů geologie z Masarykovy univerzity (MUNI) v Brně. O jak ojedinělou příležitost poznávat oblast jejich zájmu v podmínkách hlubinného dolu se jednalo, popsala v rozhovoru s Měsíčníkem Horník Kateřina Musilová.
Jaký obor studujete a jaký máte vztah k hornictví všeobecně?
Naše skupina byla složena ze studentů geologie jak různých zaměření, tak i různých ročníků – mineralogů, ložiskářů i hydrogeologů a geochemiků, od prváků až po doktorandy. Fárání se s námi zúčastnila také kolegyně Despoina Diamanti z řecké univerzity v Thessalonikki, která k nám do Česka dorazila speciálně právě kvůli několika geologickým exkurzím. A já? Osobně mám k hornictví vztah takový, že je to pro mě neoddělitelná součást společnosti a že v Česku má tato profese mnohem širší a delší tradici, než si mnohdy myslíme. Je fascinující vidět na vlastní oči, jak to potom v praxi funguje. Ve škole jsme se samozřejmě učili o tom, jak uhlí vypadá a vzniká, ale vidět těžbu a zažít fárání je něco úplně jiného.
Jinak pocházím z Brna, studuji pátým rokem obor Geoenvironmentální rizika a sanace, který jsem si vybrala z toho důvodu, že mě od mala zajímá ochrana životního prostředí a vztah společnosti k přírodě. V naší rodině žádní havíři nebyli, snad až na mé předky, oba prastrýce, kteří bohužel zažili za totality věznění a nucené práce v uranovém dole v Jáchymově.
Co tedy bylo smyslem fárání akademiků z MUNI, splnilo se očekávání?
Smyslem bylo na vlastní oči vidět dobývání černého uhlí, dokud k tomu máme v tuzemsku ještě příležitost. Každý poznatek z praxe totiž pomáhá i při samotném studiu a pochopení, jak to ve skutečnosti všechno funguje. A přestože to pro většinu z nás nebylo první sfárání v životě, například na začátku září jsme fárali v bývalém uranovém dole Rožná na podzemní výzkumné pracoviště Bukov, představovalo velmi speciální zkušenost. Naše skupina, která fárala na Dole ČSM- Sever, je navíc i součástí studentského spolku ložiskových geologů SEG – Society of Economic Geologists, takže máme k havířům, dobývání a zpracování nerostných surovin obecně vřelejší vztah než naši kolegové studenti i akademičtí pracovníci na univerzitě. Tyto exkurze si navíc organizujeme sami jakožto studenti a jezdíme na ně ve svém volném čase.
Poskytla tato návštěva i podklady pro výzkumnou či výukovou činnost?
Tato exkurze nebyla zaměřená na výzkum, ale spíše na doplnění znalostí v oblasti těžby, které nám ze školy chybí. Byla to unikátní příležitost vidět těžbu uhlí v praxi, a ne jenom v učebnici: Jak se razí nové prostory, techniku, která se pro to využívá, ale i pracovní podmínky havířů. Exkurze nám pomohla pochopit geologii černého uhlí, dobývací metody a hlavně problémy s těžbou spojené. Někteří z nás budou v budoucnu pracovat jako ložiskáři, pochopení takových věcí nám pomůže být v této práci lepší.
A co dojmy z exkurze na pracoviště poslední české černouhelné šachty?
Myslím, že nebudu mluvit jen za sebe, když řeknu, že zážitek to byl opravdu intenzivní, a ještě dlouho na něj nikdo z nás nezapomene. Mně osobně se nejvíc líbilo to, že nás doprovázeli zaměstnanci s různým zaměřením: bezpečnostní technik, geolog, hydrogeolog, i důlní inženýr, kteří nám odpovídali fundovaně na všechny naše dotazy a vysvětlovali, jak v praxi vypadá takovýto provoz a podobně. Tyto informace přímo z praxe jsou vždy nejcennější. I chlapi v porubu nám ukázali a vysvětlili vše, na co jsme se zeptali, a že těch otázek nebylo málo, především co se týkalo techniky či dobývacích metod. A děkuji za sebe i kolegy vedení společnosti OKD za umožnění fárání a všem zaměstnancům, kteří nás provázeli a věnovali se nám. Jsme velmi vděční za příležitost podívat se na takováto místa. Zároveň obdivujeme všechny havíře, kteří tak těžké pracovní podmínky a rizika s nimi spojená musí zvládat každou šichtu a taky je tam dole zvládají. Zdař Bůh!